Článek
Soudce uvedl, že muž A, který od narození dítěte věřil, že vychovává vlastního biologického potomka, se smí i nadále nazývat jeho otcem, přestože testy DNA jejich příbuznost vyloučily. Zároveň však právo na otcovství přiznal také biologickému otci, který o synovi dosud nevěděl.
Soudní rozhodnutí vytvořilo zajímavý precedens, neboť podle něj může mít v Británii dítě hned několik rodičů, nikoli jen jeden.
K soudu dala celou kauzu matka. Ta totiž porodila chlapce v roce 2002 krátce nato, co začala žít s mužem A. Ten pak syna vychovával jako vlastního. Když se s ním žena v roce 2004 rozešla, řekla mu, že chlapec není jeho. Jenže on se ho odmítal vzdát, přestože pozdější testy DNA prokázaly, že biologickým otcem je někdo jiný.
Soudce rozhodl, že i nebiologický otec má „ryzí a legitimní“ právo pokračovat ve výchově chlapce. „Neexistuje limit v počtu osob, které mohou mít rodičovskou zodpovědnost za jediné dítě ve stejnou chvíli,“ uvedl soudce sir Mark.