Cheryl je přesvědčená, že nový orgán jí nejen zachránil život, ale i zlepšil její vkus.
Myslí si, že tyto nové rysy osobnosti zdědila po dárci orgánu.

"Rozhodně se mi od té doby, co mi transplantovali ledvinu, zlepšilo myšlení. Když jsem si přečetla Zločin a trest a vyprávěla o tom mamince, myslela si, že jsem se zbláznila," směje se, "ale mně teď takové knihy připadají mnohem zajímavější, než to, co jsem četla dřív."

Johnsonová, která se rozvedla před třinácti lety a má šestnáctiletého syna, lékaři v roce 1998 diagnostikovali nefrotický syndrom. Jedná se o nemoc, která poškozuje ledviny a způsobuje, že vylučují bílkoviny.

První transplantaci prodělala paní Johnsonová v Manchesteru v roce 2001, ale její tělo ledvinu odmítlo. Druhé transplantace se dočkala loni v květnu. Okamžitě se u ní začaly projevovat změny, o nichž je přesvědčená, že pocházejí od dárce, devětapadesátiletého muže, který zemřel na mrtvici.

Existuje teorie, které se říká fenomén buněčné paměti. Podle ní každá buňka v našem těle obsahuje část naší osobnosti a zálib. Vědci i lékaři tuto teorii sice zamítají jako nesmysl, ale například mezi pacienty, kteří prodělali transplantaci, má dost zastánců.

"Můj syn mi řekl, že hned po transplantaci jsem se začala chovat jako silná osobnost, úplně jinak, než dřív," tvrdí paní Johnosonová. "Ale to nejlepší, co mi transplantace dala, je šance na normální život. Za to jsem velmi vděčná, nad ostatním jen žasnu."