V metropoli se nachází 40 až 60 tisíc poklopů. Výstavba kanalizace začala v Praze na přelomu 19. a 20. století podle projektu Angličana Williama Heerleina Lindleyho. V některých lokalitách vstupní šachty zakrývají ještě ty historické. Poklop se totiž vyrábí, aby vydržel sto a více let. Ročně vyžaduje nějaký zásah jen několik set.

Ty, které leží v zemi od počátku, vypadají poměrně obyčejně, chybí jim znak města, který zdobí jejich nástupce. „Je vysoký asi 15 cm a má tvar korkové zátky. To nese problémy s otevíráním. Nezřídka se vzpříčí a musí se na něj hrubou silou,“ konstatoval Sýkora.

Pak, v kanálnickém slangu, přichází ke slovu bagr, tedy pákový mechanismus, hrubá síla a velká palice. Novodobější už obsahují pant, takže je lze snadno vyklopit.

Právě tvar a konstrukce se v minulosti měnily jako první. Dnes jsou poklopy nižší a mají tzv. zámky, které zapadají do rámu, takže nehrozí, že by z něj vyskočily nebo se zasekly. Za posledních dvacet let se změnil i materiál. Zatímco dřív se vyráběly hlavně z relativně křehké šedé litiny, dnes jde o litinu tvárnou. „Je houževnatější a umožnuje ho dělat subtilnější. Víko poklopu váží okolo 40 kilo proti někdejšímu skoro metráku,“ přiblížil Sýkora.

Otvory, které nechybějí na většině poklopů, umožnují odvětrání kanalizace. Existují desítky typů, co se vzhledu i použití týče.

V místech, kde může udeřit velká voda, bývají speciální protipovodňové poklopy odolávající vztlaku vody z kanalizace. Do zatěžovaných komunikací se osazují poklopy, které jakoby plavou v asfaltu a nepropadají se ani nevyčnívají.

Rozlehlé prostory pod zemí

„Pro nás kanálníky jsou poklopy vstupem do vlastního pracoviště. Když se otevřou, začíná šachta. Jedna z nejhlubších vede skrz celý barrandovský kopec na úroveň Hlubočep. Měří skoro 80 metrů,“ upozorňuje Sýkora, kterého, když do podzemí sestoupil poprvé, překvapila rozlehlost prostor. Obrovské auly se nacházejí třeba pod Čechovým mostem.

Pod městem vede sedm kmenových stok. Ta s označením K je nejnovější a také největší. Je to tunel se stejným rozměrem jako metro. Vede od Výtoně na ústřední čistírnu v Bubenči.

Ne každý si zřejmě dovede představit vlhký kanál jako svoje denní pracoviště. „Mnohdy je v kanálu lépe než nahoře,“ přibližuje Sýkora s úsměvem nevšední pracovní prostředí.