Výše platu je nejčastějším důvodem, proč se Češi rozhodnou změnit zaměstnání nebo se za prací vydat do zahraničí. A nemusejí odcházet daleko. V porovnání platů a životních nákladů sousední Německo dlouhodobě Českou republiku poráží.

Průměrný plat v Česku se letos dostal na 26 480 korun, v Německu je to zhruba čtyřikrát tolik. Životní náklady Němců ale čtyřnásobku nedosahují – za nájem se tu platí zhruba dvojnásobek a služby ani zboží čtyřikrát dražší než v České republice nejsou. Řada zboží je v Německu dokonce levnější.

„Podle loňského testu Potravinářské komory České republiky se pod stejnou značkou v Německu nakoupí dvě třetiny potravin levněji než v Česku. Výrazně levnější jsou bio potraviny. Zajímavé je, že i za produkty vyrobené u nás zaplatí naši sousedé méně, lacinější je například plzeňské pivo. Pokud se tedy člověk rozhodne za prací odejít do Německa, na konci měsíce by mu v peněžence mělo zůstat daleko víc peněz, než kdyby pracoval v České republice,“ vypočítává Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka společnosti AC Jobs.

Stotisícový plat není výjimečný

Stotisícová měsíční výplata není například ani ve Švýcarsku, Dánsku, Lucembursku nebo Nizozemsku ničím výjimečným. Životní náklady jsou ale v těchto zemích výrazně vyšší než v České republice. V Dánsku a Švédsku ceny evropský průměr překračují o téměř dvě pětiny.

„Porovnávat životní úroveň pouze podle průměrné mzdy je ale zavádějící. Pokud se člověk rozhodne odejít za lepším platem do zahraničí, musí počítat s tím, že bude za služby a zboží platit víc než v Česku. I život na Slovensku je nákladnější – bydlení, energie a voda vyjdou Slováky dráž,“ upozorňuje Hyklová.

Nejdražší je sever

Zejména země severní a západní Evropy patří mezi nejdražší státy světa. Průměrná čistá mzda ve Švýcarsku patří k nejvyšším na světě, zároveň výdaje na domácnost, jídlo nebo zábavu a v neposlední řadě na bydlení jsou také jedny z nejvyšších.

„Právě náklady na bydlení jsou v ostatních zemích výrazně vyšší než v Česku. Například za byt o 75 metrech čtverečních se v Londýně platí kolem 80 tisíc korun měsíčně, v Paříži je to přes 66 tisíc a v Helsinkách kolem 50 tisíc korun, v Praze je to zhruba 25 tisíc,“ upozorňuje Martina Látalová, obchodní ředitelka společnosti AC Jobs.

Jiný způsob výplaty

Pokud se člověk rozhodne vyrazit za prací do zahraničí, musí se vedle vyšších životních nákladů připravit i na jiný způsob vyplácení mezd, vyšší daně nebo jiný systém pojištění.

„V řadě zemí, například v Austrálii, je běžné, že je mzda vyplácena týdně, zároveň se zde ale i nájemné platí týdně. Pokud se Čech rozhodne jít pracovat právě do Austrálie, bude se také muset připravit na výdaje spojené se zdravotním pojištěním, to státní totiž téměř nic nekryje, a pokud člověk chce, aby o něj bylo z tohoto pohledu postaráno, musí platit ze svého,“ připomíná Marcela Vyskoková, marketingová manažerka stejné společnosti.

Vyšší daně

V mezinárodním srovnání je v Česku sice sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem a zaměstnanci vysoké, kryje ale vše potřebné.

„V Dánsku, Rakousku, Belgii nebo ve Švédsku je zase třeba se připravit na vyšší daně. Obecně rozdíly v celkové míře zdanění jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie poměrně značné, někde až dvojnásobné. Daňové zatížení v Česku se v rámci Evropské unie řadí k průměru. Vůbec nejvyšší daně odevzdávají lidé v Belgii, velmi nízké daně jsou naopak na Novém Zélandu,“ doplňuje Vyskoková.

Máme štědrou rodičovskou

Výrazné rozdíly jsou v Evropě v rodičovské dovolené. V zabezpečení rodičů je Česko na předních příčkách. V České republice matka nastupuje po mateřské na rodičovskou dovolenou a pobírá po celou dobu rodičovský příspěvek. Ten se liší podle doby trvání, maximálně to mohou být čtyři roky. To je na evropské poměry luxus.

Na vysoké úrovni jsou v Česku také sociální jistoty v době nemoci, nezaměstnanosti nebo penze.

„Podle průzkumů Česko nabízí nezaměstnaným sedmé nejlepší životní podmínky. Ve Velké Británii, v Estonsku, Lucembursku, Itálii, Irsku, ale i na Slovensku a na Maltě jsou na tom nezaměstnaní nejhůř. Podpora v nezaměstnanosti v těchto zemích je srovnatelná s ostatními zeměmi, ovšem následné sociální dávky už takové výše nedosahují,“ uzavírá Hyklová.