Začněme Národní soustavou povolání. Co všechno obsahuje?

Je to nejaktuálnější moderní katalog povolání dostupný na trhu práce, takové „stejné noty“ pro všechny. Užitečný je například při volbě budoucího povolání, kdy se žák i rodič může podívat, co se skrývá pod názvem určitého povolání a co se po něm bude požadovat, aby mohl danou práci vykonávat.

Čím se řídili zaměstnavatelé dříve?

Po devadesátém roce byl vypsán jednotný katalog prací, který je však v současnosti překonanou záležitostí. Jak postupovaly technický rozvoj a strukturální změny v rámci české ekonomiky, museli jsme reagovat na potřeby moderní doby.

Pokud se něco zásadně nezmění, koleduje si Česká republika o to, že tu za chvíli nebude žádný pořádný řemeslník

Obrovským problémem současnosti je to, že do firem ze základního vzdělávacího systému nepřichází kvantitativně, ale ani kvalitativně odpovídající počet absolventů zejména z oblasti učňovského školství a technických oborů, a to jak ze středních, tak i vysokých škol.

Je nedostatek technických kádrů opravdu tak vážný?

Pamatuji si, jak to vypadalo v roce 2007 a 2008. Podnikatelé kupovali haly, stroje a pak s hrůzou zjistili, že v oblastech, jako je třeba Slánsko nebo Plzeňsko, v okruhu padesáti šedesáti kilometrů neexistuje jediný obráběč kovů.

A situace se neustále zhoršuje, přestože recese hlad po pracovních silách utlumila. Když ale přijde oživení, tak řadu pozic nebude mít kdo zastávat. V současnosti totiž odcházejí do důchodu silné poválečné ročníky, které byly řemeslně zdatné.

Národní soustava povolání má být tedy jakousi „rychlou injekcí“ pro akutní nedostatek pracovních sil v určitém oboru?

Opravdu řešíme rychlou pomoc a snažíme se popsat, co je akutně potřeba. Spolu s tím ale vyvstává otázka, kdo bude určitou kvalifikaci posuzovat. Je třeba mít odborná vzdělávací zařízení, která jsou schopna zájemce připravit ke zkoušce z dané profesní kvalifikace u autorizované osoby.

Pokud někdo získá specializaci touto cestou, tedy splněním nároků Národní soustavy kvalifikací, v čem je garance jeho kvality?

Na to se zaměstnavatelé ptají poměrně často. Jakou váhu má ten „papír“, určitý certifikát, který získají od autorizované osoby. První záruka kvality je v tom, že standardy tvoří sami zaměstnavatelé a tvoří je pro svoje potřeby.

Sestavujeme sektorové rady a pracovní skupiny tak, aby v nich byly zastoupeny jak malé, tak i střední a velké firmy, takže by mělo dojít ke konsenzu ohledně obsahu pracovních standardů.

Proč bylo důležité, aby se do debaty vložili zaměstnavatelé a potažmo i jejich zástupce, tedy Svaz průmyslu a dopravy?

Měli jsme jako zaměstnavatelé zájem řešit situaci na trhu práce, která je v současné době alarmující. Vzhledem k vývoji ekonomiky a postupu technického rozvoje vzniká celá řada nových požadavků na novou kvalifikovanou sílu.

Z toho titulu jsme jednali s ministerstvem práce a sociálních věcí a s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy o tom, že by bylo třeba tyto otázky řešit. Na základě toho byly vypsány dvě veřejné zakázky: Národní soustava povolání, kterou vypsalo ministerstvo práce, a Národní soustava kvalifikací, kterou vypsalo ministerstvo školství.

Je to poprvé v historii, kdy se tyto dva resorty domluvily na společném postupu. Myslíme si, že je to i díky tlaku Svazu průmyslu a dopravy a Hospodářské komory.

Průmysl vytváří převážnou většinu českého hrubého domácího produktu. Na co si zaměstnavatelé nejvíce stěžují?

Současná vzdělávací soustava tak, jak je nastavena, v žádném případě nedodává firmám to, co potřebují. Absolventi jak z hlediska kvantitativního, tak i kvalitativního nemají šanci požadavky firem splnit.

Snažíme se ovlivnit situaci na trhu práce alespoň tím, že požadujeme vytvoření podmínek k oboustranně výhodné spolupráci firem a státu. Firmy jsou ochotny částečně převzít roli školství, například formou odborných stáží. Ale chtějí od státu, aby byly vytvořeny motivační, ekonomickoprávní podmínky, na základě kterých by se tento vztah stal rovnocenným.

Co se stane, pokud budou potřeby firem vládou stále přehlíženy?

Pokud se něco zásadně nezmění, koleduje si Česká republika o to, že tu za chvíli nebude žádný pořádný řemeslník. Teď se otevřel evropský trh. V příhraničních oblastech mohou řemeslníci a technici dostat lukrativnější nabídky třeba z německé a rakouské strany. Němci a Rakušané už chodí dělat nábory přímo do škol a víme, že lákají absolventy a zkušené řemeslníky a učně z Ústeckého kraje.

Sektorové rady upozorňují na to, co je třeba řešit v oblasti jejich působnosti. Můžete přiblížit jejich práci?

Když jsme začali s realizací zakázek, bylo nám jasné, že je třeba popsat nová povolání a co by nová povolání měla vyžadovat za kvalifikaci. To byl požadavek zaměstnavatelů, kterých je dnes do tvorby soustav zapojeno kolem 1600. Jsou sdruženi do sektorových rad, které nejen popisují, co by jednotlivá povolání měla obsahovat z hlediska současných potřeb, ale zároveň definují požadované kvalifikace pro cestu dalšího vzdělávání.

Je to trochu náhrada současného vzdělávacího systému, protože jeho změna je běh na dlouhou trať a my potřebujeme pomoc v mnohem kratší době. Chtěli jsme proto nastavit také Národní soustavu kvalifikací a možnost doplnit si profesní kvalifikaci, případně úplnou profesní kvalifikaci.

Chceme vytvořit pod legislativní záštitou zákona č. 179/2006 Sb., o uznávání a ověřování výsledků dalšího vzdělávání, rovnocennou cestu k získání a uznání kvalifikace v České republice, která má tu výhodu, že dokáže řešit disproporce na trhu práce opravdu flexibilně.

Na pobočkách úřadu práce je kolem půl miliónu nezaměstnaných, jenže s kvalifikací, o kterou na trhu firmy nestojí. Kolik lidí využilo možnost rekvalifikací, kterou umožňují národní soustavy, a o jaké obory je zájem?

Zkoušky úspěšně složilo už téměř čtyřicet tisíc lidí. Největší objem zkoušek je tam, kde si příslušná odvětví dala jako podmínku k podnikání splnění určitých kvalifikačních předpokladů.

Nejvíce zkoušek je v oblasti bezpečnostních služeb, které si toto daly jako nutný krok k udělení živnosti. Zájem o rekvalifikace je ale hojný například také v oblasti cestovního ruchu, gastronomii a hotelnictví. A objevují se i obory, jako například florista či kominík.

Jak se vám podařilo dosáhnout spolupráce se zaměstnavateli v tak nebývalém měřítku?

Zprvu jsme měli obavu, zda najdeme oporu i ve velkých firmách, jestli neřeknou, že takovou pomoc nepotřebují, že si výchovu svých zaměstnanců umějí zabezpečit jinak. Jsem rád, že dnes i nadnárodní firmy vidí v Národní soustavě povolání a Národní soustavě kvalifikací účinný prostředek, který jim může v krátké době pomoci.