K nadřízeným se nelze chovat podle jednotné šablony, univerzální způsob neexistuje. Proto není na škodu si dotyčného šéfa nejdříve opatrně „zaškatulkovat“ a podle toho pak zvolit nejvhodnější přístup k jeho osobě.

Diktátor

Prvním šéfovským druhem, bohužel velmi častým, je diktátor, který podřízené bere jen jako jakýsi nízký druh bytostí, dobrých jen k tomu, aby mu bez námitek sloužili. Takoví bossové se vyskytují většinou u velkých firem, často ale v menších odděleních. Nicméně šéf takové sekce ji vnímá jako nadmíru strategickou, bez níž by celý podnik okamžitě zkrachoval.

S diktátorem se dá vyjít jedině tak, že zaměstnanci budou dodržovat jeho řád, ale zároveň jej brát s rezervou a jeho rozhodnutí občas okoření špetkou “tvůrčího nepochopení“.

Pohodář

Jako další existuje typ otevřeného šéfa, často mladého člověka, který si se svými podřízenými běžně tyká, takže jejich vzájemné vztahy snadno zosobní. Na první pohled harmonie, která ale může vyvolávat problémy. Mladý vedoucí často přistupuje ke své funkci s velkým nadšením a zodpovědností a totéž očekává i od ostatních.

Jenže ti ho právě díky jeho přílišné otevřenosti občas považují za nezkušeného jedince, který neví, jak to v životě chodí. Naštěstí ne vždy musí platit, že pokud je šéf mladší než jeho podřízení, musí být zákonitě i méně schopný. S tímto druh šéfa se dá nejlépe vyjít pomocí osobního přístupu k práci, projevovanou aktivitou a dobrými výsledky.

Místo šéfa šéfová

Někteří zaměstnanci, zejména muži, mívají občas potíže s odlišným typem nadřízené osoby – šéfovou. Hledí na ni jako na zvláštní přírodní úkaz a jsou přesvědčeni, že ženy nepatří do vedoucích funkcí, ale k plotně. Jenže ženy dokáží šéfovat zaměstnancům stejně dobře (nebo špatně), jako jejich mužské protějšky.

Pro bezkonfliktní vztahy s šéfovou je proto dobré odpustit si sexistické narážky a raději se soustředit jen na profesní záležitosti. Příliš osobní vztahy totiž na pracovišti nedělají většinou dobrotu. Zvlášť pokud jde o vztah mezi nadřízenou a podřízeným...