Článek
"Lidé, kteří zabíjejí muže, ženy i děti na (iráckých) ulicích, získávají část svých prostředků z prodeje památek," uvedl Bogdanos pro televizi ABC. "V Afghánistánu používal Tálibán na podporu svých aktivit opium. Zdrojem peněz v Iráku není opium, jsou to památky," dodal.
Bogdanos sám sestavil tým pátrající po rozkradených památkách, když slyšel, že z Iráckého muzea bylo ukradeno na 170 000 artefaktů před očima amerických vojáků, kteří nezasáhli. "Slyšel jsem nějaké zprávy a byl jsem pobouřen. Jsem zajedno s Voltairem: Vinen je každý člověk, který nezasáhne."
Zmizely tisíce památek
Bogdanos se stal šéfem speciálního týmu vyšetřovatelů a newyorských policistů, kteří pátrali po ukradených iráckých památkách. Brzy se ukázalo, že jich zmizelo méně, než se původně uvádělo. I tak šlo o tisíce předmětů.
"Je fér říci, že američtí plánovači stejně jako já podcenili sílu nenávisti a pomstychtivosti. Zapomněli jsme vzít v úvahu, že muzeum bylo spjato s režimem. Mnoho Iráčanů, které jsem potkal, mu říkali Saddámův obchod s dary. To jsou jejich slova, ne moje. Z posledních 34 let bylo zavřeno dvacet let a od války v zálivu bylo otevřeno jen jednou na Saddámovy narozeniny," uvedl Bogdanos.
Týmu se podařilo objevit 6000 z 14 000 památek ukradených zloději, což zabralo hodně času a vyžadovalo netradiční přístup. Především šlo o to získat důvěru imámů i šajchů. Situace se zlepšila, když bylo možné zlodějům, kteří ukradené artefakty vrátili, udělit amnestii.
Bogdanos pak začal pracovat v kanceláři manhattanského žalobce, kde vedl oddělení, které se zabývalo pašováním starožitností ukradených nejen v Iráku, ale po celém světě. Památky z Iráku totiž putují k bohatým sběratelům včetně těch amerických. Jejich peníze přitom mnohdy směřují do kapes vzbouřenců, kteří útočí na americké vojáky.
Irák patří k nejbohatším nalezištím památek, protože na jeho území mezi řekami Eufrat a Tigris vznikly jedny z vůbec prvních civilizací.
