Firewatch nabízí poutavý příběh a geniální atmosféru

Píše se rok 1989 a hráč se ocitá v roli Henryho. Ten utíká z problémové situace, kdy jeho manželka Julie onemocněla alzheimrem a došla do takového stadia, že si ji vzali do péče její rodiče. Henry, aby si vyčistil hlavu, tak se přihlásil k letní práci ve Wyomingském parku jako místní strážce.

Henry vybaven svou krosnou vyráží do šošonské rezervace a míří ke své strážní věži, kde na něj čeká vysílačka, která ho spojí s jeho nadřízenou Delilah. S tou se postupně poznává a ta mu dává úkoly, které jako strážce místní rezervace musí plnit. Po chvilce se však rozjede až thrillerový příběh, který bychom neradi vyzradili. Ten právě patří k tomu nejlepšímu, spolu s dialogy mezi ústřední dvojicí a hudbou, co Firewatch nabízí.

Dialogy jsou rozhodně tou nejsilnější stránkou. Na začátku spíše mrzutý Henry si pomalu buduje vztah s Delilah. Ta je ale docela oprsklá, a tak využívá každé příležitosti, jak si z Henryho vystřelit či ho donutit k odpovědi na otázku, kterou mu položila. To vše pouze přes vysílačky, protože Delilah je na daleké strážní věži.

Firewatch by šlo žánrově zařadit do simulátoru chození, ale jeho důraz na příběh, impozantní scenérie a pomalu houstnoucí atmosféra ho z tohoto žánru dostávají ven. Hráč prozkoumáváním krajiny postupně sbírá výbavu, která mu pomůže dostat se na hůře dostupná místa.

Stylizace a nádherné spektrum užitých barev však dávají hře život. Klidné chvilky při západu slunce střídá večerní déšť a silný vítr. Ztvárnění je doslova úchvatné, ale je vidět, že engine Unity, na kterém hra běží, potřebuje ještě trochu vyladit. Místy se objevovaly propady ve snímkování, ale nic dramatického.

A ke všemu tomu nesmí chybět ani perfektní soundtrack. Při prvním poslechu hudebního doprovodu by se zdálo, že za hrou stojí skladatel Gustavo Santaolalla, ale není tomu tak. Za hudbou stojí Chris Remo, který se podílel také na hudbě pro podobně laděnou hru – Gone Home.

Co během zhruba pětihodinového dobrodružství v létě Firewatch dokázalo, tak hlavně poukázat, jak moc jsme v dnešní době paranoidní. Na někoho může konec působit až suchým dojmem, ale jsou to však naše vlastní představy o příběhu, které tento dojem vyvolávají.

Firewatch se povedlo přinést po dlouhé době skutečný příběh, který se může kdykoliv a komukoliv stát. Příběh, kde se hlavní postavy chovají jako ve skutečnosti a hráč si nemusí ťukat na čelo za občas přehnané reakce. Nás však tento výlet do přírody uchvátil a svým lidským a obyčejným příběhem získal.

Firewatch vyšlo pro osobní počítače a herní konzoli PlayStation 4.