Článek
Dospělí by měli každý den strávit pohybem alespoň půlhodinu, děti dvakrát tolik. Tak zní obecná rada odborníků, jak se udržet alespoň trochu v kondici a vyvarovat se zdravotních komplikací. Jenže co bylo dříve samozřejmostí, stává se v době internetu, počítačů, mobilních telefonů a sedavého způsobu života pro mnohé takřka nesplnitelným úkolem. Paradoxně jsou to zase technologie, které nám vyrážejí na pomoc: chytré hodinky a náramky na ruku.
Ty nám to spočítají, a to doslova. Jsou usazeny na rukou a hlídají, abychom se opravdu denně hýbali alespoň tu půlhodinu. Pípnutím nás upozorní vždy, když bez pohybu odpočíváme až příliš dlouho. Nosí se přitom jako běžné hodinky nebo náramek.
Ovládat je můžeme přes tlačítka nebo dotykové displeje a často dokážou spolupracovat i s mobilními telefony a zobrazit třeba nepřijatý hovor. Do kondice chtějí dostat vedle dospělých i děti a jdou na to chytře: formou hry.
Za práci odměna
U dospělých už takové „hraní“ funguje dlouho. Chytré hodinky nebo náramek nám změří počet ušlých kroků nebo množství spálených kalorií a my můžeme výsledek zveřejnit na sociálních sítích, kde jej uvidí všichni známí a kamarádi.
Motivovat nás pak může třeba to, že za den spálíme více kalorií než např. naši kolegové. Chytré náramky však chtějí motivovat i děti, které s nedostatkem pohybu bojují stejně jako dospělí, ale sociální sítě ještě často nemohou či nesmějí využívat. Co s tím? Náramek v takovém případě musí spolupracovat s rodičem, resp. s jeho mobilním telefonem či počítačem. Rodič v něm snadno nastaví, co by měl potomek za den, týden či měsíc splnit, a k jednotlivým úkolům může přidělit odměny.
Příklad: když dítě stráví pohybem hodinu denně, dostane bod a náramek si to pamatuje. Když pak potomek nasbírá dostatečný počet bodů, může ho rodič odměnit: třeba za deset bodů získá hodinu na počítači.
Stejně lze hlídat a odměňovat i běžné povinnosti, jako je uklízení pokoje nebo osobní hygiena. Kdykoli dítě na náramku vyťuká, že se dané činnosti začalo věnovat, rodiči se objeví zpráva na mobilním telefonu.
Může si tak zkontrolovat, zda potomek na náramku nezadal „čištění zubů“, ale ve skutečnosti si hraje třeba se stavebnicí.
Umí i bavit
Náramek by v ideálním případě neměl jen dohlížet, měl by také bavit. Ten dostatečně chytrý umí hry na tabletu a pohyb ve skutečném světě šikovně propojit.
V jedné z her jménem Adventure Trail například dítě za každou hodinu pohybu postoupí na další políčko a dozví se novou zajímavost nebo získá obrázek do virtuální sbírky.
Navíc může soupeřit se sourozenci či rodiči, pokud mají některý z „dospělých“ náramků. Může se pak docela dobře stát, že zatímco dítě bude úspěšně postupovat hrou směrem k cíli, rodiče neustále vysedávající v kanceláři se v ní neodlepí od startu.
Hra by tak mohla motivovat i rodiče, aby se nad nedostatkem pohybu zamysleli. Kde totiž není ochota, tam nepomůže ani sebechytřejší technika.