Web se zrodil na půdě Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) se sídlem v Ženevě. V polovině roku 1980 přišel do této mezinárodní vědecké organizace jako konzultant britský softwarový inženýr Timothy Berners-Lee.

Pro své potřeby tehdy naprogramoval jednoduchý elektronický katalog, do kterého se dalo vstoupit odkudkoliv prostřednictvím počítačové sítě. Jednotlivé listy propojoval systém odkazů, díky nimž bylo možné snadno vyhledat související informace. Takže už jen malý kousek od systému internetových stránek, mezi nimiž lze jednoduše přecházet pomocí hypertextových odkazů.

Timothy Berners-Lee

Timothy Berners-Lee

FOTO: ČTK/AP

Koncem roku 1981 ale Bernersi-Leemu vypršel původní šestiměsíční kontrakt s CERNem, a proto odešel pracovat pro firmu Image Computer Systems. Teprve po návratu do Ženevy v polovině dekády svůj někdejší nápad rozpracoval a na jaře 1989 jej nabídl CERNu jako řešení dlouhodobých problémů se sdílením dat mezi vědeckými týmy.

Spolu s Robertem Cailliauem a několika dalšími spolupracovníky navrhl Berners-Lee jazyk pro vytváření webových stránek (HyperText Markup Language, zkráceně HTML) a definoval protokol pro přenos stránek internetem (Hypertext Transfer Protocol, HTTP). A vymyslel i program, jenž sloužil zároveň jako editor i prohlížeč stránek.

Za 25 let se z něj stal fenomén. Cesta internetu do českých domácností

Důl na informace či Informační spleť

Při úvahách nad názvem nového programu napadaly Bernerse-Leeho názvy jako Mine of Information (Důl na informace) či Information Mesh (Informační spleť). Nakonec se usnesl na názvu WorldWideWeb (Celosvětová síť). Tento název se posléze v mírně modifikované podobě (s mezerami mezi slovy) stal označením pro celou službu, zatímco samotný prohlížeč byl překřtěn na Nexus.

Koncem roku 1990 byl zprovozněn první webový server na světě. Měl adresu info.cern.ch a běžel na počítači NeXT, který v CERNu uchovávají dodnes. Stránky byly čistě textové a obsahovaly návod pro zájemce o pořízení vlastního webu.

Své servery začaly záhy zřizovat evropské i americké vědecké instituce. V listopadu 1992 existovalo na celém světě 26 serverů. O rok později jejich počet přesáhl pět stovek a koncem roku 1994 už jich bylo 10 000 kusů, přičemž se k nim připojovalo na deset milionů uživatelů. Příčinou tohoto raketového růstu bylo rozhodnutí Evropské organizace pro jaderný výzkum, která na jaře 1993 poskytla veřejnosti možnost využívat web zcela zdarma.

Internet zadarmo jako samozřejmost

Novináři se Bernerse-Leeho v minulosti opakovaně ptali, zda nelituje rozhodnutí poskytnout web uživatelům bezplatně. V interview z října 2009 Berners-Lee napůl v žertu prohlásil, že zpětně lituje jen jedné věci, totiž rozhodnutí použít dvojité lomítko pro oddělení názvu protokolu od domény webu v adresách webových stránek. Věcně vzato to nebylo nezbytné a někteří uživatelé si na to prý později stěžovali. Obligátní formulku http:// ale dnes už stejně většina prohlížečů doplňuje do adresního řádku automaticky.

Za přínos světu informačních technologií se Timothymu Bernersovi-Leeovi dostalo mnohých ocenění a v roce 2004 jej britská královna dokonce povýšila do šlechtického stavu.

Práci na rozvoji webu se věnuje dodnes, ať už coby vysokoškolský profesor, nebo jako předseda organizace World Wide Web Consortium (W3C), která definuje nové a rozvíjí stávající technické standardy webu. Berners-Lee je rovněž znám jako otec myšlenky takzvaného sémantického webu, na němž nejsou informace uloženy a strukturovány nahodile, nýbrž podle standardizovaných pravidel usnadňujících jejich vyhledání a zpracování.

ČTĚTE TAKÉ:
Gruntorád: Internet v Česku před 25 lety málem nebyl. Kvůli chybějícímu kabelu
Semrád: První internetová přípojka v Česku stála 170 000 korun
Chytrý telefon má víc výkonu než počítače z 80. let, ukazuje výstava na ČVUT
Filip: První ryze český web? Nikdo neví
Jak se změnily počítače za 25 let
Ráno e-maily, v poledne zprávy. Jak tráví Češi čas na internetu