Podle Villalóna, který vypracoval dobrozdání k žalobě Irska a Rakouska, je nynější směrnice o ukládání dat „v plném rozsahu neslučitelná“ s řadou článků charty. Dlouhodobé skladování dat, jak je podle směrnice praktikují soukromé firmy, se totiž neslučuje s právem na soukromí a s ochranou osobních dat.

Lze to zneužít

Generální advokát ale ­nena­vrhl zrušení sporné právní normy. Požaduje jen, aby byly zkráceny lhůty, po něž mají firmy data udržovat ve svých databázích. Místo nynějších až dvou let by tyto lhůty měly být jen několikaměsíční nebo nejvýše do jednoho roku.

Žádá také přísnější pravidla pro nakládání s těmito údaji ve firmách, jež je mají skladovat. Soukromé firmy mohou shromážděné informace rozsáhle zneužít a použít k „podvodným nebo dokonce zákeřným účelům“, a proto navrhuje, aby státy v „přiměřené době“ vyřešily problémy se směrnicí, nežádá však pozastavení její platnosti.

Firmy působící v Unii jsou povinny uchovávat informace o každém e-mailu, telefonátu, SMS či internetovém spojení, a to po dobu nejméně šesti měsíců a nejdéle dvou let. Podle časopisu Die Zeit vyčítají kritici unijní normě, že „zastiňuje všechna sledovací opatření“. Očekává se, že rozhodnutí soudu o sporné směrnici padne počátkem příštího roku.