Přesvědčil se o tom bývalý mluvčí prezidenta ruského Tatarstánu Mintimera Šajmijeva. Za větu "Šajmijev zemřel" ve svém blogu byl Irek Murtazin minulý týden v Kazani odsouzen k 21 měsícům za mřížemi. Rozsudek sice není pravomocný, ale i tak je považován za precedens. Bloggeři sice stáli před soudem i dříve, až dosud však odcházeli s podmínkou.

Třeba Sava Terentěv ve svém internetovém deníku vyzýval dvakrát denně upalovat policisty na náměstích, aby se společnost očistila od "fízlovského bahna". U soudu loni dostal roční podmínku.

To majitel opozičního webu v Ingušsku na Kavkaze loni v srpnu skončil s policejní kulkou v hlavě.

Kazaňský soud poslal bývalého prezidentova mluvčího do vězení s použitím paragrafů nejen na ochranu cti, ale i o extremismu. Ty podle ochránců lidských práv slouží nejen k potírání skutečných extremistů, ale stále častěji i k ochraně činovníků. Jen v říjnu podle ministerstva vnitra začalo 446 takových stíhání.

Internetový časopis Samizdat, který dává prostor hlavně začínajícím autorům, se dostal do společnosti neonacistů a radikálních muslimů na seznamu extremistických publikací poté, co zveřejnil kritiku uralských oceláren Severstal od bývalého zaměstnance.

Prezident je velký fanda internetu

Velkým fanouškem internetu je ruský prezident Dmitrij Medveděv, který si v Kremlu zřídil videoblog a svůj program modernizace Ruska nejprve zveřejnil v nezávislém internetovém deníku. To je považováno za určitou záruku, že síť v Rusku nespoutá cenzura jako v Číně, nemluvě o nákladnosti a patrně i neúčinnosti technických opatření.

"Dovolit svobodu na internetu je lacinější než ji potlačovat," řekl listu The Moscow Times blogger Alexandr Pljuščev.

Prezidentův příklad se pokusili následovat i další činovníci, ale často shledali, že je přílišná otevřenost dráždí. Gubernátor Kostromské oblasti zpočátku vybízel na svém blogu k "debatě bez kravat", ale pak nechal vymazat kritické komentáře. Předseda horní komory parlamentu Sergej Mironov zase dospěl k názoru, že "někteří uživatelé by měli pocítit ruku státní internetové cenzury". Jiní činovníci se snažili vypátrat a postihnout autory urážlivých připomínek za pomoci policie či tajné služby.

"Káže jak z tribuny komunistického sjezdu," okomentovali posměváčci blog předsedy dolní komory parlamentu, ačkoliv právě Boris Gryzlov svého času zamítl návrh registrovat všechny blogy s více než tisícovkou čtenářů.

V zemi, které Reportéři bez hranic nedávno přisoudili 153. místo na žebříčku svobody tisku, se web stále častěji stává ventilem nespokojenosti s poměry.

Internet jak zdroj informací využívá pouze devět procent obyvatel

Statisíce lidí viděly videoklip policejního majora Alexeje Dymovského, který na internetu vyzval premiéra Vladimira Putina, aby mu pomohl čelit svévoli zkorumpovaných velitelů. Dymovskij byl sice vzápětí od policie vyhozen, ale příklad následovali další bloggeři v uniformách. Dosah však zůstává omezen. Ačkoliv příběh Dymovského obletěl internet i noviny, podle průzkumu střediska Levada skoro dvě třetiny Rusů o majorovi nic neslyšely a další pětina jen cosi zaslechla.

Pro až 85 procent ze 142 miliónů Rusů zůstává hlavním zdrojem informací televizní obrazovka a jen devět procent spoléhá na internet, i když v Moskvě podle Levady toto číslo stoupá na 30 procent.

"Politika a masový tisk jsou zakázané, ale je povolen internet či cestování. Osobní svobody téměř nejsou dotčeny. Tím se režim liší od komunistů," míní Boris Němcov, který se z místopředsedy vlády stal jedním z nejtvrdších kritiků Kremlu. Mez svobody pro média podle Němcova představuje 1,5 procenta populace: nad ní prý začíná cenzura.

Podle společnosti comScore má přístup k síti nyní 32 miliónů Rusů, více než pětina populace. To je stále mnohem méně než v západní Evropě či USA.

I tak představuje ruský internet byznys, ve kterém se točí miliardy. Místní "jednička", společnost yandex se stejnojmenným vyhledávačem, loni dosáhla příjmů 7,4 miliardy rublů (4,3 miliardy korun) - o 75 procent více než předloni - a byla zařazena mezi "strategické podniky", kontrolované státem. Vzápětí, prý dobrovolně, zrušila žebříček nejpopulárnějších blogů.

Jak mohou státy zablokovat části internetu, nebo celou webovou síť

Oblíbené služby jako Twitter nebo Facebook, ale i soukromé emailové schránky nebo dokonce celý obsah internetu může stát prakticky kdykoliv zablokovat. „Internet je obrovská síť spojující počítače po celém světě. Ve chvíli, kdy by někdo chtěl zablokovat vybrané internetové stránky nebo služby, musel by k tomu donutit největší centrální poskytovatele internetu,“ řekl Novinkám přední český počítačový expert Václav Vaněček.

Poskytovatelé internetu v zemích jako Čína nebo Írán dostanou od státu nařízeno, na které stránky mají znemožnit lidem přístup. Ti musí do svých routerů – zařízení, která se starají o propojení jednotlivých částí internetu – zadat příkazy, jež lidem tento přístup znemožní. V Íránu se nyní uživatelé nemohou připojit na Facebook. [celá zpráva]