Hlavní obsah
Replika sovětské sondy Luna 2, která dosáhla měsíčního povrchu. Foto: Profimedia.cz

Před 60 lety dosáhl povrchu Měsíce první lidský výtvor, sovětská sonda Luna 2

V rámci sovětského vesmírného programu jménem Luna (Lunik) byla v letech 1959 až 1976 do kosmu vyslána série nepilotovaných výzkumných sond s cílem dosáhnout a prozkoumat Měsíc. Program si připsal několik prvenství i nezdarů. První úspěch zaznamenala sonda Luna 2, která z kosmodromu Bajkonur odstartovala přesně před 60 lety, 12. září 1959. Den a půl poté se stala prvním lidským výtvorem, který dosáhl povrchu Měsíce, o měkké přistání však nešlo.

Replika sovětské sondy Luna 2, která dosáhla měsíčního povrchu. Foto: Profimedia.cz
Před 60 lety dosáhl povrchu Měsíce první lidský výtvor, sovětská sonda Luna 2

Dostat lidské zařízení na lunární povrch se sovětští vědci pokusili již v lednu 1959, Luna 1 ale tehdy nabrala příliš vysokou rychlost, kolem zemské oběžnice jen prolétla a zamířila ke Slunci.

Odstup mezi první a druhou Lunou přitom vyvolal – později potvrzené – spekulace, zda se během osmi měsíců Sověti o podobnou věc nepokusili bez úspěchu a bez oznámení letu veřejnosti.

Nekontaminovat Měsíc

Zajímavostí u Luny 2 podle Milana Halouska z České kosmické kanceláře bylo, že celá sonda byla před startem sterilizována, aby po jejím dopadu nebyl kontaminován povrch Měsíce pozemským „životem“. „Už v roce 1959 na to tedy v Sovětském svazu mysleli,“ vyzdvihl pro Novinky.

Stejně tak byl podle něj sterilizován i poslední stupeň nosné rakety, u kterého se také předpokládal dopad na měsíční povrch.

Sondy Luna 1 a Luna 2

Foto: Ruská akademie věd

„Sonda Luna 2 dopadla rychlostí téměř 3,4 km/s a při dopadu se do okolí mělo rozlétnout celkem 72 malých pětiúhelníkových plaket z titanu se sovětskými výsostnými znaky a nápisy v azbuce,“ prozradil Halousek, který je i předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti.

Důkaz, že Měsíc nemá magnetické pole

Smyslem letu první a druhé Luny nebyla jen propaganda a soutěžení SSSR se Spojenými státy o vesmírná prvenství. Obě sondy (koule o průměru necelého metru vážící kolem 350 kilogramů a doplněné anténami) měly na palubě Geigerův počítač pro měření radiace, magnetometr či zařízení pro detekci mikrometeoritů. Dokázaly, že Měsíc nemá magnetické pole ani radiační pásy.

O sovětském úspěchu tehdy psali i v jihoafrickém Johannesburgu.

Foto: Profimedia.cz

Luna 2 navíc ve třetině cesty vypustila oblak plynného sodíku, který bylo možné pozorovat i ze Země.

Chruščov se tím chlubil v USA

Termín pro zásah Měsíce sondou Luna 2 nebyl vybrán náhodou. Od 15. do 27. září 1959 totiž tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov pobýval v USA a další kosmický úspěch se mu hodil.

Nikita Chruščov (vlevo) s Dwightem Eisenhowerem na snímku z 15. září 1959

Foto: CSU Archives/Everett Collection , Profimedia.cz

Prezidentu Dwightu Eisenhowerovi dokonce věnoval repliku měsíční plakety a na úspěchy ve vesmíru byl náležitě pyšný.

Trojka přinesla první snímky odvrácené strany

Jen necelý měsíc po „dvojce“ se do vesmíru vydala Luna 3, která na Zemi odeslala první snímky odvrácené strany Měsíce.

První snímek odvrácené strany Měsíce, který spatřili obyvatelé Země.

Foto: NASA

„I když jejich kvalita byla velmi nízká, unikátnost snímků je neoddiskutovatelná. Sověti získali obrázky přibližně 70 procent odvrácené strany Měsíce. Naexponované fotografie byly automaticky vyvolány na palubě sondy a potom byly bod po bodu, řádek po řádku odvysílány na Zemi. Luna 3 po obletu Měsíce pokračovala v letu po dráze mezi Zemí a Měsícem, později už jako mrtvé těleso, a po 199 dnech zanikla v horních vrstvách atmosféry Země,“ popsal Halousek.

Mlžení sovětského vedení

Po Luně 3 to ale trvalo téměř čtyři roky, než Sovětský svaz ohlásil další výpravu k Měsíci. Mezitím sice měly z kosmodromu odstartovat další čtyři sondy, tři z nich ale postihla závada nosné rakety a jen jediná z nich se dostala na oběžnou dráhu Země. Pokus z ledna 1963 byl ale také fiaskem, místo letu k Měsíci sonda druhý den shořela v atmosféře.

Luna 3

Foto: Ruská akademie věd

Jméno Luna 4 tak dostala až mise, která odstartovala začátkem dubna 1963 s cílem na našem přirozeném souputníkovi přistát. Záměr se nepodařil, po krátké přestávce na zemské oběžné dráze sice sonda vyrazila směrem k Měsíci, pak ji ale zradil navigační systém.

Luna 4 nakonec kolem cíle jen proletěla, i když v relativně těsné vzdálenosti 8500 kilometrů. V atmosféře přísného utajování ale vyšel neúspěch najevo až o mnoho let později, sovětské vedení totiž v době letu tvrdilo, že cílem sondy byl právě jen blízký průlet.

Američané Měsíc poprvé trefili roku 1962

Historicky první měkké přistání na Měsíci se Sovětům podařilo až 3. února 1966 díky sondě Luna 9. Ta poslala na Zemi čtyři panoramatické snímky okolí, důležitým poznatkem letu bylo též zjištění, že povrch Měsíce se pod technikou neproboří.

Luna 9 rozložená po přistání

Foto: Ruská akademie věd

Ve stejném roce, 2. června 1966, se měkké přistání na Měsíci podařilo také Američanům, a to se sondou Surveyor 1.

Američané poprvé „trefili“ Měsíc v dubnu 1962 – sonda Ranger 4 dopadla na jeho odvrácenou stranu. Pro poruchu v elektrickém systému byla sonda „mrtvá“ už během příletu. V červenci 1964 dopadla na povrch Měsíce americká sonda Ranger 7, která ještě před plánovaným dopadem odeslala více než 4000 poměrně kvalitních a detailních snímků.

„Stejně jako v únoru 1965 sonda Ranger 8, která před plánovaným nebržděným dopadem odvysílala přes sedm tisíc velmi kvalitních snímků míst, kde se plánovalo přistání amerických astronautů. Snímky posílané touto sondou vysílala v přímém přenosu americká televize,“ zmínil Halousek.

Pilotované lety Sověti nedokončili

Následující Luna 10 se stala první umělou družicí Měsíce, ale poté už přebraly štafetu USA, sovětským vědcům a technikům se totiž nepodařilo dovést k úspěšnému konci projekt pilotovaného letu. Byl to proto Neil Armstrong, kdo se v červenci 1969 jako první člověk procházel po Měsíci.

Do prosince 1972 stanulo na měsíčním povrchu ještě jedenáct dalších Američanů – samozřejmě včetně Buzze Aldrina, který svého kolegu Armstronga hned následoval.

Neil Armstrong na Měsíci u lunárního modulu Eagle

Foto: Reuters

Cesta pro horniny ve stejnou dobu jako Apollo 11

„Luna 15 letěla k Měsíci přesně ve stejném termínu jako Apollo 11, což byla snaha Sovětů o první automatický návrat vzorků měsíční horniny, nicméně se nezdařil. SSSR ale dokázal díky programu Luna přivézt z Měsíce tři malé vzorky v misích Luna 16, 20 a 24,“ doplnil český odborník.

Sovětský svaz až do poloviny 70. let pokračoval ve vysílání automatických sond na Měsíc, mezi kterými byly i známé Lunochody. Třetí měsíční vozítko se mělo na cestu vydat ještě v roce 1977, krátce předtím ale byl celý program Luna zrušen jako značně nákladný.

Lunochod

Foto: Ruská akademie věd

Další sonda dosedla na Měsíc až v prosinci 2013, kdy tam bezpečně přistál čínský modul Čchang-e 3 s lunárním robotickým vozítkem Nefritový králík. Čína se tak stala po USA a Rusku třetí zemí světa, která na Měsíc dopravila svůj stroj. Letos v lednu navíc přistála čínská sonda Čchang-e 4 na odvrácené straně Měsíce.

V posledních měsících proběhly i dva neúspěšné pokusy o přistání na Měsíci. V dubnu nezvládla přistání izraelská robotická sonda Berešit a v pátek 6. září ztratilo indické kosmické středisko kontakt s modulem sondy Čandrájan 2, a to pouhé dva kilometry nad měsíčním povrchem.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků