Před 40 lety zanikla první československá družice Magion

Družice Magion 1 odstartovala do vesmíru 24. října 1978. Satelit se v raketě Kosmos-3M „svezl“ se sovětskou geofyzikální družicí Interkosmos 18. Podle archivních materiálů stál program Magion v době svého vzniku 10 milionů korun.

Šlo o další milník v zapojení Československa do mezinárodního vesmírného výzkumu. „Startem společně s mateřskou družicí jsme se zařadili do první desítky států, které vypustily vlastní družici,“ uvedl pro Novinky jeden z jejích tvůrců, nyní 86letý Jaroslav Vojta.

Poprvé se Československo zapojilo v programu Interkosmos v roce 1967. V rámci programu se v březnu 1978 dostal do vesmíru i Vladimír Remek, a to jako první člověk z jiné země než Sovětského svazu a USA, k čemuž přispělo právě i zapojení československých vědců v podobě řady přístrojů na družicích a aktivní spolupráce na vyhodnocování a interpretaci získaných výsledků.

První československou družici Magion 1 vymysleli a zkonstruovali na základě zkušeností s řadou předchozích kosmických přístrojů vyvinutých pro Interkosmos inženýři a technici pod vedením Pavla Třísky a Jaroslava Vojty mezi lety 1974 a 1978.

„Název Magion odkazuje na hlavní poslání družice, tedy studium magnetosféry a ionosféry Země. Navrhované názvy byly např. Cipísek, IK-18-CS (odkazující na mateřskou sovětskou družici), MAG-ION-IK apod.,“ uvedl pro Novinky specialista na kosmonautiku Michal Václavík z České kosmické kanceláře a pražského ČVUT.

Magion byl vyroben v Ionosférickém oddělení Geofyzikálního ústavu ČSAV. Do vývoje družice se zapojily i průmyslové podniky, např. Tesla VÚST s konstrukcí telemetrické palubní i pozemní aparatury.

„Družice ověřila možnost stavby malých, levných nehermetizovaných družic ve skromných podmínkách a dokázala, že jejich funkčnost a spolehlivost může být srovnatelná s velkými družicemi. Ověřila možnost vícebodového měření na oběžné dráze a ukázala, že je ekonomicky výhodné k vynesení na oběžnou dráhu použít start spolu s velkou družicí, a efektivně tak využít kapacitu nosné rakety,“ popsal pro Novinky František Hruška z Oddělení ionosféry a aeronomie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.

Původně se totiž na místě družice měla nacházet jen pasivní vyvažovací zátěž. „Byla to svým způsobem průkopnická cesta a budoucnost ukázala její správnost, neboť všechny tyto možnosti se začaly později ve světě v široké míře využívat,“ dodal Hruška.

Milan Halousek z České kosmické kanceláře a České astronomické společnosti přiblížil, že s nápadem umístit malou subdružici místo mrtvé zátěže přišli českoslovenští vědci Tříska a Vojta při sledování předchozích startů.

První československá družice byla sestavena z netradičních materiálů. „Kupříkladu antény byly z pružných ocelových pásků ze svinovacího metru. Pro dosažení vyrovnaného teplotního režimu měl satelit galvanicky zlacený povrch hliníkové kostry na odkrytých plochách vystavených Slunci,“ přiblížil Halousek pro Novinky.

Magion měl podobné vědecké vybavení jako mateřská družice Interkosmos 18. Cílem bylo získat údaje naměřené stejnou metodou ze dvou míst současně a umožnit časové a prostorové rozlišení zkoumaných jevů. Československá družice nesla na palubě plnou telemetrickou výbavu a aparaturu pro výzkum elektrické a magnetické složky elektromagnetických vln velmi nízkých kmitočtů (100 Hz - 15 kHz) a tzv. Geiger-Müllerův počítač pro registraci částic s energií větší než 30 keV.

Pro dosažení nejlepší kvality přijímaných fyzikálních efektů měla navíc družice magnetickou orientaci, její osa ležela ve směru magnetických siločar Země. K příjmu signálů z družice a jejímu řízení byla vybudována vlastní telemetrická stanice na observatoři Panská Ves.

Oddělení a zároveň zapnutí družice Magion proběhlo na 314. oběhu 14. listopadu 1978. Obě tělesa se pak od sebe začala vzdalovat rychlostí zhruba 60 km/den. Magion 1 pak fungoval až do svého zániku.

„Poslední kontakt s družicí byl navázán 10. září 1981, těsně před zánikem družice v hustých vrstvách atmosféry,“ uvedl Hruška.

„Družice pracovala nepřetržitě do oběhu 16 033 dne 10. září 1981. Z důvodu zániku družice při vstupu do hustých vrstev atmosféry se žádný další kontakt s družicí neuskutečnil,“ upřesnil Vojta.

„Poslední kompletní oběh byl ve výšce okolo 130 km,“ dodal Václavík.

Úspěch společného letu družic IK 18 a Magion zvedl zájem vědců o to, mít kromě mateřské družice svůj přístroj také na Magionu. Proto byla vyvinuta větší družice s hmotností 50 kg (Magion 2), která mohla nést až 10 vědeckých přístrojů.

Program Magion zahrnoval mezi roky 1978 až 1996 vyslání celkem pěti družic. Po Magionu 1 následovaly v této řadě družice podstatně větší a lépe vybavené, které měly tvar mnohostěnu: zmíněná Magion 2 (1989), dále Magion 3 (1991), Magion 4 (1995, první česká družice) a již 68kilogramový Magion 5 (1996).

Všechny byly vypouštěny jako „kolegyně“ jiných satelitů, konkrétně sovětských, respektive ruských, a všechny z ruského kosmodromu Pleseck.

„Magiony 2 až 5 dodnes létají na vysokých drahách kolem Země, samozřejmě nefunkční,“ upozornil Halousek. Poslední data z Magionu 5 vědci dostali v prosinci 2002.

Technickým vedoucím těchto pěti družic projektu Magion byl právě Jaroslav Vojta, který od roku 1993 působí v Ústavu fyziky atmosféry AV ČR.

Družice Magion umožnily československým vědcům a technikům zúčastnit se do té doby exkluzivních kosmických aktivit a dostat do vesmíru přístroje vytvořené na míru vědeckým zadáním. Byla získána řada technologických a vědeckých poznatků včetně zkušeností s organizací práce s družicemi na oběžné dráze a zpracováním získaných dat.

„Na tyto úspěchy dnes navazují kosmické aktivity vědeckých ústavů, vysokých škol i komerčních subjektů. Kosmický výzkum a technologie patří v současné době k nejrychleji rostoucím oblastem vědy, techniky i ekonomiky a Česká republika nezůstává pozadu,“ uzavřeli ve své reakci pro Novinky inženýři Vojta s Hruškou.

Po Magionu dostal jméno populární vědecky laděný pořad pro děti a mládež, který vysílala Česká televize od roku 1984 do poloviny 90. let. I ten byl svým způsobem novátorský.

„Grafika znělky byla vytvořena na osmibitovém počítači a nechyběla ani interakce v podobě telefonického hlasování o seriál na přání. Fenoménem se stalo magické oko, o němž se dodnes vedou debaty,“ píše televize v noticce k pořadu.