Hlavní obsah
Při příležitosti oslav 35. výročí osvobození Československa byl 9. května 1980 na náměstí Interbrigády v Praze odhalen pomník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Foto: Karel Vlček, ČTK

Podrobná historie pražského pomníku maršála Koněva

Jedním z výrazných artefaktů v připravované stálé expozici Muzea paměti XX. století bude bronzová socha sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, která byla původně umístěna od počátku 80. let na náměstí Interbrigády v pražské Bubenči. Pomník byl odhalen 9. května 1980. Životní příběh maršála Koněva a osudy zmíněné sochy budou zasazeny do širšího historického kontextu konce II. světové války, sovětizace Československa a její důsledků.

Při příležitosti oslav 35. výročí osvobození Československa byl 9. května 1980 na náměstí Interbrigády v Praze odhalen pomník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Foto: Karel Vlček, ČTK
Podrobná historie pražského pomníku maršála Koněva

Pomník měl původně vzniknout ke 30. výročí konce druhé světové války. Rada Národního výboru hl. m. Prahy rozhodla svým usnesením z 16. dubna 1974 při této příležitosti vypsat hned tři soutěže najednou – kromě Koněvova monumentu měla vzniknout také Fučíkova socha a plastika Slovenského národního povstání. Soutěž uspořádala ve spolupráci s Českým fondem výtvarných umění a v součinnosti se Svazem českých výtvarných umělců.

Dopředu byla určena podoba pomníku: „Bude řešen jako stojící figura maršála Koněva, provedená v bronzu. Součástí soutěžního úkolu je vyřešení soklu a bezprostředního okolí pomníku v rozsahu odpovídajícímu konkrétnímu umístění.“

První pokus: jen dva zájemci

Do soutěže, která se odehrávala jen několik let po srpnové okupaci Československa, se přihlásili pouze dva zájemci (pro srovnání: šest návrhů bylo u sochy Fučíka a pět návrhů u plastiky Slovenského národního povstání), jejichž návrhy soutěžní komise vedená ředitelem Galerie hl. m. Prahy Dobroslavem Kotkem nevybrala pro realizaci, neboť je nepovažovala za dostatečně kvalitní.

I. S. Koněv

Foto: ČTK

Šlo o sochaře Vladimíra Relicha a sochařku, grafičku a medailérku Jarmilu Truhlíkovou-Spěvákovou. Nízký počet přihlášených nesouvisel snad pouze s nechutí k soutěženému tématu či předem dané svazující figurální formě, ale také údajně s vytížeností známých sochařů.

Ivan Stěpanovič Koněv (1897–1973) byl sovětský vojevůdce. Narodil se 28. prosince 1897 v rodině ruského rolníka v obci Lodejno, Původním povoláním byl lesní dělník a tesař. V roce 1917 jako poddůstojník ruské armády vstoupil do bolševické strany. V Rudé armádě zpočátku pracoval jako vojenský komisař. Podílel se na masových represáliích, zejména proti rolníkům.
Od poloviny 20. let působil ve velitelských funkcích. Od června 1941 po německém útoku na SSSR velel vojskům Rudé armády na východní frontě. Od května 1944 byl velitelem 1. ukrajinského frontu. Jeho vojska se účastnila Karpatsko-dukelské operaci, osvobodila koncentrační tábor v Osvětimi, podílela se na berlínské operaci a poté osvobodila značnou část severních Čech, střední a východní Čechy. Dne 9. května 1945 vstoupily pod jeho velením jednotky Rudé armády do Prahy.
Dne 28. května 1945 byl maršál Koněv jmenován čestným občanem Prahy. Dne 6. června 1945 byl prezidentem Edvardem Benešem vyznamenán Řádem Bílého lva. V květnu 1946 byla na Staroměstské radnici v Praze odhalena jeho pamětní deska. V roce 1947 byla po něm pojmenována ulice v Praze 3, huť v Kladně a důl v Dříňově.
V letech 1945–1946 byl hlavním velitelem Střední skupiny vojsk na území Rakouska. Poté byl hlavním velitelem sovětských pozemních vojsk a zástupce ministra ozbrojených sil. Od roku 1950 byl hlavním inspektorem Sovětské armády a zástupcem ministra vojenství. Od roku 1951 byl velitelem Karpatského vojenského okruhu. V letech 1955–1960 byl velitelem spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy. V roce 1956 velel sovětským jednotkám, které rozdrtily maďarské povstání. V letech 1960–1961 a 1962–1973 působil ve Skupině generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR. V letech 1961–1962 stál v čele sovětských vojsk v NDR (ve stejné době byla zahájena stavba Berlínské zdi).
Ve dnech 8.–14. května 1968 se v Praze zúčastnil oslav osvobození Československa v čele početné vojenské delegace, která prováděla průzkum pro přípravu vojenské invaze. Maršál Koněv zemřel 21. května 1973 v Moskvě.

Rada Národního výboru hl. m. Prahy se na návrh soutěžní komise rozhodla v červenci 1975 vypsat novou soutěž, do které následně bylo vyzváno sedm autorů: František Adámek, Jan Hána, Jan Kavan, Karel Kolumek, Zdeněk Krybus, Vladimír Relich a Jarmila Truhlíková-Spěváková. Podmínky zůstaly stejné jako u první soutěže, rozpočet plastiky neměl přesáhnout 1 200 000 Kčs.

Odhalení pomníku se mělo uskutečnit nejpozději v dubnu 1980, tedy před 35. výročím osvobození.

Do druhého kola soutěže byly porotou vybrány návrhy Vladimira Relicha (spolupracoval s architektem Vladimírem Tůmou) a Zdeňka Krybuse (s architektem Josefem Saalem). Porota následně vybrala 2. června 1977 návrh druhé dvojice.

Ve svém hodnocení uvedla: „Porota jednomyslným rozhodnutím vybrala toto dílo pro realizaci s tím, že autor v další práci bude znovu studovat fyziognomii hlavy tak, aby portrét vystihl přesněji skutečnou podobu a věk maršála I. S. Koněva v době příchodu do Prahy. Dále porota doporučuje autorovi zabývat se znovu detailem držení květin, dotvořit je do působení přirozenosti.“

Rada Národního výboru hl. m. Prahy vzala 19. července 1977 výsledky soutěže na vědomí a pověřila Galerii hl. m. Prahy realizací sochařské části. Celý pomník měl postavit podnik Výstavba hlavního města Prahy. Po komplikovaném jednání s autorem návrhu, který neúspěšně požadoval oddálení termínu, byla podepsána smlouva na celkovou částku 385 000 Kčs.

Stejně jako při první soutěži bylo stanoveno, že pomník bude umístěn na tehdejším náměstí Interbrigády. Místo bylo zvoleno patrně z několika důvodů: nedaleko se nacházelo sovětské velvyslanectví a hotel International, kde byly většinou ubytovány sovětské delegace, poblíž byly také hlavní objekty ministerstva obrany. Někdejší názvy okolních ulic a náměstí, které odkazovaly na legionářskou či prvorepublikovou vojenskou tradici, byly již tehdy dávno minulostí.

Původně se ovšem zvažovala jiná místa, jak to dokládá dvě vyjádření Odboru územního plánování a architektury Národního výboru Praha, v nichž se uvažovalo o náměstí Družby v Praze 6 před již zmíněným hotelem International či prostorem Koněvovy třídy na Praze 3. Nakonec zvolená lokalita při třídě Jugoslávských partyzánů byla zpočátku také uváděna, ale jako méně vhodné řešení.

Krybusův návrh figurální sochy v nadživotní velikosti svou formou i použitou ikonografií přímo navazoval na poválečný socialistický realismus, který opět ožil v 70. a 80. letech v režimem protěžované umělecké tvorbě. Motiv šeříku byl převzat z pomníku Sbratření, který vytvořil prof. Karel Pokorný v letech 1947–1951 po náměstí v České Třebové. Sousoší znázorňující objetí českého civilisty a sovětského vojáka bylo jako replika později umístěno také ve Vrchlického sadech v Praze.

Projev při odhalení pomníku maršála Koněva přednesl člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník MV KSČ v Praze Antonín Kapek.

Foto: Karel Vlček, ČTK

Krybus na tomto díle svému učiteli pomáhal. Monument Koněva navrhl obdobně jako jeho učitel rovněž v nadživotní velikosti. Krybus sám přitom mnoho figurálních velkých soch do poloviny 70. let nevytvořil. Výjimku tvořil bronzový pomník Klementa Gottwalda, který byl osazen v roce 1960 v tehdejším Gottwaldově (dnešním Zlíně). Ve stejném roce, kdy vyhrál soutěž o podobu Koněvova pomníku, vytvořil sochu Antonína Zápotockého pro pražské náměstí tehdy pojmenované po tomto komunistickém prezidentovi (dnes náměstí W. Churchilla). Oba pomníky byly odstraněny v roce 1990.

Zdeněk Krybus (1923–2007) byl akademický sochař. Narodil se 21. srpna 1923 v Kojetíně. Vyrůstal bez rodičů, kteří zemřeli v jeho raném mládí. V roce 1942 studoval na Škole umění ve Zlíně u prof. Vincence Makovského. Původně chtěl být malířem. V letech 1944–1945 pracoval v dílnách barrandovských filmových ateliérů v Praze. V letech 1945–1949 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru monumentálního sochařství prof. Karla Pokorného. V letech 1951–1954 byl jeho aspirantem a v letech 1954–1955 byl jeho asistentem. V letech 1972–1975 pracoval jako docent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vytvořil řadu angažovaných pomníků a plastik. Zemřel 3. ledna 2007 v Praze.

Architektonické řešení pomníku navrhl ve spolupráci se Zdeňkem Krybusem architekt Josef Saal. Vzhledem k jeho neshodám s porotou, která opakovaně odmítla původní koncepci s kruhovým plató a komolým kuželem a žádala skromnější řešení, se nakonec Krybus rozhodl spolupráci s ním ukončit, což oznámil porotě 14. prosince 1977.

V lednu 1978 byl osloven zkušený architekt Vratislav Růžička (1929–1990), který po srpnu 1968 patřil k nejvíce protežovaným tvůrcům – mj. pracoval pro sovětské velvyslanectví v Praze. Růžička akceptoval všechny připomínky poroty a v červnu 1978 odevzdal architektonický návrh, za něhož podle smlouvy obdržel celkem 75 000 Kčs. Výsledný návrh pomníku včetně architektonického řešení schválili odborné komise Národního výboru hl. m. Prahy, ministerstva kultury ČSR a ÚV KSČ.

V průvodní zprávě k projektu Růžička v létě 1978 navrhl, aby součástí pomníku byla bronzová deska obsahující „výsostně ideový text informující o zásluhách I. S. Koněva a Rudé armádě na našem osvobození“. Dva návrhy textu napsal pracovník Vojenského historického ústavu Jaroslav Vegner, který se také jako konzultant účastnil práce poroty. Krybus již na podzim 1978 dokončil hliněný model pomníku, jehož podobu schválili členové Ideové rady pro péči o památníky, pomníky a pamětní desky při Ministerstvu kultury ČSR.

Stavbu pomníku, která začala 25. února 1980, zajišťoval národní podnik Konstruktiva, kamenické práce provedl Průmysl kamene z Příbrami a samotná bronzová socha byla odlita v Závodech umělecké kovovýroby (Zukov) Praha. Samotná stavba na náměstí Interbrigády byla zahájena na konci března 1980. Podle předávacího protokolu byly náklady na stavební práce vyčísleny ve výši 1 841 000 Kčs.

Monument střežen příslušníky SNB

Odhalení pomníku bylo naplánováno na 9. květen 1980 od 10 hodin dopoledne. Již od 5. května 1980 byl monument střežen příslušníky SNB z příslušné obvodní správy, kteří měli také zajistit omezení veřejné hromadné dopravy a odstranění eventuálních parkujících vozidel. Slavnostní odhalení se odehrálo bez komplikací a v typickém dobovém duchu.

Hlavní kulisu vytvořili pionýři z okolních škol a čestná vojenská stráž. Akce se zúčastnila většina stranického a státního vedení s výjimkou generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka. Důvodem byl patrně jednak další program související s oslavami konce druhé světové války včetně velké manifestace na Letenské pláni a večerní recepce na Pražském hradě, ale také předchozí pohřeb jugoslávského vůdce Josipa Broze Tita 8. května 1980.

V Bubenči byl naopak přítomen sovětský velvyslanec Alexander Botvin, vedoucí sovětské delegace gen. Alexandr Lučinskij a velitel okupačních sovětských vojsk v Československu genplk. Dmitrij Jazov. Hlavní projev přednesl vedoucí tajemník pražského městského výboru KSČ a člen předsednictva ÚV KSČ Antonín Kapek. Jak druhý den informovalo Rudé právo, „slavnostní akt byl zakončen Internacionálou“.

ZPRÁVA ČTK O ODHALENÍ POMNÍKU MARŠÁLA KONĚVA V BUBENČI 9. KVĚTNA 1980:

V Praze odhalen pomník maršála Koněva

PRAHA 9. května (ČTK) – Při příležitosti oslav 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou byl v pátek na náměstí Interbrigády v Praze odhalen pomník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, dvojnásobného hrdiny Sovětského svazu, hrdiny ČSSR a čestného občana hlavního města Prahy.

Po státních hymnách ČSSR a SSSR přivítal na slavnostním aktu pražský primátor Zdeněk Zuska předsedu vlády ČSSR Lubomíra Štrougala a další členy předsednictva ÚV KSČ Vasila Biľaka, Karla Hoffmanna, Václava Hůlu, Aloise Indru, Antonína Kapka, Josefa Kempného a Josefa Korčáka, kandidáta předsednictva ÚV KSČ Miloše Jakeše, tajemníky ÚV KSČ Mikuláše Beňa, Jana Fojtíka, Josefa Hamana a Josefa Havlína a členku sekretariátu ÚV KSČ Marii Kabrhelovou. Odhalení pomníku se zúčastnili také zástupci orgánů a organizací Národní fronty, generalita ČSLA a další představitelé našeho politického, veřejného a kulturního života.

Přítomni byli rovněž velvyslanec SSSR v ČSSR Alexandr Botvin, delegace Sovětské armády a Sovětského výboru bývalých účastníků války vedená hrdinou Sovětského svazu generálem armády Alexandrem Lučinským a velitel Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR generálplukovník Dmitrij Jazov.

Mezi hosty byli další představitelé zastupitelských úřadů socialistických zemí v Československu.

Slavnostní projev přednesl člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Praze Antonín Kapek. S pozdraveným projevem poté vystoupil hrdina Sovětského svazu generál armády Alexandr Lučinskij.
Pomník je dílem zasloužilého umělce akademického sochaře Zdeňka Krybuse. Bude navždy připomínat historické májové dny roku 1945.
Slavnostní akt byl zakončen Internacionálou.

(Rudé právo, roč. 60, č. 110 (12. 5. 1980), s. 2.)

Až dva měsíce po odhalení byla stavba zkolaudována odborem výstavy Obvodního národního výboru v Praze. A ještě o několik dnů později byla na místo instalována bronzová deska s nápisem, která se do slavnostního odhalení nestihla dokončit, neboť Městský výbor KSČ v Praze schválil text oslavující maršála Koněva s velkým zpožděním. Návrh zhotovil ředitel Galerie hl. m. Prahy sochař Dobroslav Kotek. Deska měla rozměr 230 x 52 cm, odlita byla v podniku Českého fondu výtvarného umění Dílo.

Odstraňování sochy maršála Koněva z pražského parku v Bubenči

Foto: Milan Malíček, Právo

Byl na ni dvojjazyčný nápis: „Významný vojevůdce maršál Sovětského svazu Ivan Stěpanovič Koněv, dvojnásobný hrdina Sovětského svazu a hrdina Československé socialistické republiky, velitel vojsk 1. ukrajinského frontu, která zachránila 9. května 1945 Prahu před zničením.“

Přežila vlnu odstraňování po roce 1989

Pomník byl následně udržován Galerií hl. m. Prahy, která ho měla ve svém vlastnictví třicet let. Několikrát byl rekonstruován. Usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy z 25. března 2010 byl předán do vlastnictví Městské části Praha 6.

Na rozdíl od jiných pomníků z komunistického období Koněvova socha přežila vlnu jejich odstraňování po roce 1989, která také zasáhla Leninovu sochu na nedalekém Vítězném náměstí (v letech 1952–1990 neslo název náměstí Říjnové revoluce).

Koněvův monument byl naopak v roce 1991 odstraněn v polském Krakově, kde byla přitom odhalena teprve v roce 1987. Socha byla převezena do ruského města Kirov, kde byla restaurována a instalována na náměstí.

Nicméně přibližně od roku 2015 se Koněvův pomník stal předmětem velkého konfliktu, do kterého postupně stále silněji promlouvala také ruská strana zejména prostřednictvím ministerstva zahraničí. Plastika byla opakovaně polévána červenou barvou a popisována nápisy odkazujícími na potlačení maďarské revoluce v roce 1956 či srpnovou okupaci Československa. Autoři těchto nápisů však nebyli zjištěni.

Pomník maršála Koněva stál v Praze 6

Foto: Aktu.cz

Vedení městské části Praha 6 v reakci na rostoucí napětí bylo oběma stranami vyzýváno, aby pomník odstranilo či naopak ponechalo na svém místě. Nejprve zvolilo kompromisní řešení, když na návrh starosty Ondřeje Koláře rozhodlo v roce 2018 o vytvoření nových desek v češtině, angličtině a ruštině s informacemi spojenými s kariérou maršála Koněva včetně jeho podílu na zločinech Sovětského svazu.

Znění vysvětlujícího textu navrhl vojenský historik Eduard Stehlík: „Maršál Ivan Stěpanovič Koněv velel 1. ukrajinskému frontu, jehož jednotky byly nasazeny k závěrečnému útoku na Berlín a osvobodily severní, střední a východní Čechy a jako první vstoupily 9. května 1945 do Prahy. Na podzim 1956 řídil potlačení Maďarského povstání sovětskou armádou a jako velitel Skupiny sovětských vojsk v Berlíně se v roce 1961 podílel na řešení tzv. druhé berlínské krize výstavbou Berlínské zdi. V roce 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.‎“

Socha maršála Koněva

Foto: David W Cerny, Reuters

Proti textu se v otevřeném dopise v lednu 2018 společně ohradili velvyslanci Ruska, Běloruska, Arménie, Ázerbájdžánu a Kazachstánu, kteří kritizovali postup místních politiků: „Natolik zásadní otázky státní politiky nemůžou byt ponechány orgánům místní samosprávy. Počítáme s porozuměním a podporou v otázce zachování pomníku I. S. Koněva v původní podobě.“

„Nedostatečně kvalitní umělecké dílo“ může být přemístěno

Zmíněný kompromis v podobě tabulek nepomohl zastavit eskalaci konfliktu o pomník, kde se začaly konat pravidelně demonstrace. Pomník byl opět několikrát pomalován. Dne 12. září 2019 proto rozhodlo zastupitelstvo Prahy 6 o definitivním přemístění sochy maršála Koněva z původního místa a vypsaní otevřené výtvarné soutěže na zhotovení „památníku osvobození Prahy na konci 2. světové války“. Rada městské části byla současně pověřena nalezením důstojného uplatnění Koněvovy sochy, „nejlépe v některé z paměťových institucí“.

Praha 6 odstranila sochu maršála Koněva

Video: Aktu.cz

Pomník nikdy nebyl v Centrální evidenci válečných hrobů spravované Ministerstvem obrany ČR podle zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech veden jako válečný hrob. Stoupenci setrvání Koněvova pomníku na náměstí Interbrigády se přesto pokusili jeho přesun zastavit tím, že požádali o jeho prohlášení za nemovitou kulturní památku. Národní památkový ústav tyto žádosti v listopadu 2019 odmítl s odkazem na postoj příslušné komise, podle níž se jedná o nedostatečně kvalitní umělecké dílo.

Městská část Praha 6 postupně jednala s několika institucemi o využití sochy Koněva po plánovaném přesunu z původního místa. Po neúspěšném jednání s Vojenským historickým ústavem a Galerií hl. m. Prahy nabídlo po osobní schůzce 20. ledna 2020 nakonec tento artefakt Muzeu paměti XX. století, které krátce předtím založilo hlavní město Praha jako zapsaný ústav. Po souhlasu správní rady Muzea paměti XX. století 3. dubna 2021 byla následně uzavřena smlouva s Městskou částí Praha 6 o výpůjčce na 10 let.

Počmáraná socha maršála Koněva.

Foto: Pavel Jaňurek, Novinky

Dne 3. dubna 2020 nechalo vedení městské části Praha 6 Koněvovu sochu přemístit do skladu uměleckých předmětů Artex Art Save. Zde čeká na stavební úpravy Domu pážat, aby zde mohla vzniknout stálá expozice Muzea paměti XX. století, jejíž bude součástí. Situace okolo Koněvovy sochy se postupně uklidnila, i když ruská strana opakovaně prostřednictvím ministra zahraničí Sergeje Lavrova žádala, aby byla socha umístěna buď na území ruského velvyslanectví v Praze či na pohřebišti sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech.

Článek je upravenou verzí historické studie, která vyšla v ročence Muzea paměti XX. století.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků