Nařízení je v souladu s novým občanským zákoníkem, který podíl nájemníků na běžné údržbě a drobných opravách předpokládá. Běžnou údržbou bytu se přitom rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení, které se provádí při delším užívání bytu.

Jde hlavně o malování, opravu omítek, tapetování nebo čištění podlah.

Drobné opravy jsou pak podle nařízení vlády například opravy podlahových krytin, částí dveří, oken výměny zámků nebo rolet.

Počítají se k nim třeba i opravy vypínačů, zásuvek, jističů, zvonků domácích telefonů, výměny svítidel.

Stejně tak se za drobnou opravu počítá výměna uzavíracích ventilů u rozvodu plynu nebo oprava a výměna uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavních uzávěrů pro celý byt. Nájemníci by rovněž měli hradit opravy a certifikace bytových měřidel nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a opravy a certifikace bytových vodoměrů teplé a studené vody.

Nevyhnou se ani podílům na opravě digestoří, koupelnových baterií, sprch, umyvadel, van nebo kuchyňských sporáků, kamen na tuhá paliva, plyn a elektřinu nebo elektrických kotlů.

Za drobné opravy jsou považovány i další opravy, kde náklady nepřesáhnou 1000 korun.

Výjimku tvoří opravy radiátorů a rozvodů ústředního topení, které nájemník hradit nemusí.

Nejvýše 100 korun za metr plochy

Vláda rovněž stanovila roční limit, který opravy hrazené nájemníkem nesmějí překročit. Jedná se o 100 korun za metr podlahové plochy, takže například u bytů střední velikosti o ploše 60 metrů činí „strop“ pro nájemníka 6000 korun ročně.

Podlahovou plochou se podle nařízení vlády rozumí součet podlahových ploch bytu a všech prostor, které jsou s bytem užívány, a to i mimo byt, pokud jsou užívány výhradně nájemcem. Podlahová plocha sklepů, které nejsou místnostmi, a podlahová plocha balkónů, lodžií a teras se započítávají jednou polovinou.