Rovněž se obávají, že jim soudy přestanou automaticky a rovnou ve všech případech přiznávat vysoké náklady řízení, které jsou často i osminásobkem původního dluhu, a budou je napříště posuzovat detailně, s ohledem na skutečnou náročnost vymáhání.

„Pokud bude provedeno další opatření jdoucí proti věřitelům, stane se soudní a exekuční vymáhání pohledávek v rozmezí jedné koruny až deseti tisíc korun ekonomicky nesmyslné a věřitelé od něho upustí,“ tvrdí ve svém prohlášení inkasní agentura M.B.A. Finance, která zároveň straší tím, že pojišťovny, dodavatelé energií, dopravní podniky a další velcí věřitelé si to budou kompenzovat zdražováním.

„Advokáti a exekutoři ale nemají důvod k panice. V bagatelních, jednoduchých sporech jim sice odměny zkrátíme o polovinu, ale v jiných typech sporů se jim zase mají zvýšit,“ potvrdil Právu náměstek ministra spravedlnosti František Korbel.

Rovněž ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v Otázkách Václava Moravce potvrdil, že ze záměru snížit tyto tabulkové odměny neustoupí, a v budoucnu by naopak mohly být zkráceny dokonce až o 70 procent. [celá zpráva]

Jak inkasní firma počítá ztrátu věřitele
Deset dlužníků dluží jednomu věřiteli každý po dvou tisících korunách. Když věřitel na dlužníky podá žalobu, musí za každý dluh uhradit soudní poplatek 800 korun, tedy osm tisíc.
Vydání platebních rozkazů může trvat až dva roky. Náklady na správu, sledování, případů jsou 15 tisíc korun. Aby měl věřitel možnost dostat zpět svých celkových dvacet tisíc soudní cestou, musí vynaložit minimálně dalších 23 tisíc korun.
Po dvou až třech letech věřitel zjistí, že mu z desíti dlužníků zaplatí pouze tři. Průměrná úspěšnost vymožených bagatelních pohledávek od jedné koruny do deseti tisíc korun se u nás totiž pohybuje mezi 25 - 30 procenty a trvá tři až pět let, než onu třetinu věřitel vymůže.
K tomu se stane, že jeden ze soudů věřiteli nepřizná náklady právního zastoupení. Výsledkem snažení je ztráta věřitele ve výši 7 400 korun a nevymožených 14 tisíc korun.
Zdroj: Inkasní společnost M.B.A. Finance

Soudci by se mohli inspirovat

Jenže vymahači dluhů, respektive firmy skupující bagatelní pohledávky mnohdy i pod jejich nominální hodnotou, se podle informací Práva neobávají jen této vyhlášky, ale především toho, že postoj ústeckých soudců k přiznávání odměn za náklady řízení se bude dále šířit napříč justicí.

Tito soudci přelomovým způsobem odmítli automaticky uznávat enormní náklady řízení těm, kteří nejsou primárními věřiteli, ale stovkové pohledávky skupují často dokonce i pod cenou, aby na nákladech řízení dosáhly mnohamiliónových zisků. I když v Česku není precedentní právo, tak vymáhací firmy potvrzují, že se tímto postupem začínají inspirovat i další soudci, a překupníci s dluhy či inkasní firmy tak ztrácejí dosavadní stoprocentní jistotu, že na odkupu královsky vydělají.

Jak Právo nyní mezi právníky zjišťuje, překupníci s dluhy si však už nacházejí kličky, jak opakovaně úspěšně žalovat, bez možnosti dalšího odvolání, už i promlčené staré malé pohledávky, které donedávna skončili pro ně neúspěšně. A teď nacházejí skuliny v právním řádu, jak je zpět vrátit do hry, aby náklady řízení nakonec vysoudili. V celé hře tak už dávno nejde o to, aby se pohledávka opravdu prokázala a dlužník ji uhradil, ale právě o to, co všechno si exekutoři přihodí nad její rámec.