V uplynulém týdnu začala obchodování na finančních trzích znovu ovládat mírná nervozita. I tentokrát byly na vině především problémy Řecka, které sice akciím nezabránily v dalším růstu, přinejmenším jej ale úspěšně tlumily. Jen pár týdnů poté, co se eurozóna dohodla, že v případě nutnosti přispěchá společně s Mezinárodním měnovým fondem Řecku na pomoc, začala média na základě zdrojů blízkých řecké vládě spekulovat o tom, že se Řecko snaží z případné účasti MMF vyvléct. Důvod je prostý. Řeckého premiéra vystrašily podmínky, které by si MMF mohlo klást pro poskytnutí pomoci. Ty by byly daleko tvrdší, než podmínky eurozóny a tlačily by Řecko k dalším bolestivým a politicky velmi nepopulárním úsporám.

Příliv špatných zpráv z Řecka ale neustával. Podle britského listu Daily Telegraph začali bohatí Řekové vybírat své vklady z domácích bank, které přesunují do poboček zahraničních finančních institucí. Je-li informace pravdivá, jednalo by se o další tvrdou ránu řeckým bankám, které houfně přicházejí o své investiční ratingy, když jen koncem března snížila agentura Moody’s rating hned pěti z nich. O tom, že situace v řeckém bankovním sektoru zdaleka není stabilizována, pak mnohé napovědělo i středeční prohlášení řeckého ministra financí Papaconstantinoua, který řekl, že byl bankami požádán o zbytek již dříve přislíbené státní pomoci ve výši 28 mld. EUR.

Problémy řeckých bank a neschopnost řeckého státu přilákat dostatek věřitelů proto v týdnu vedly k tomu, že výnos z řeckých státních dluhopisů vystoupal až na rekordních 7,23 %. Rozdíl mezi úrokovou sazbou, kterou musí platit řecký stát za desetiletou půjčku proti tomu, co za půjčku se stejnou splatností platí Německo, tak v týdnu vzrostl na 420 bazických bodů (4,2 %), což může do budoucna Řecku velmi prodražit ufinancování jeho více než 8% rozpočtového schodku.

To se v týdnu velmi negativně projevilo opět na kurzu evropské měny, která pokračuje ve svém čtyřměsíčním pádu, když se v pátek na páru s dolarem propadla až pod hranici ceny 1,34 USD za euro a od začátku roku již ztrácí 7 %.

Z dalších důležitých zpráv minulý týden přinesl zasedání Evropské centrální banky a Bank of England. Ty však nijak nepřekvapily, když sazby ponechaly beze změny a nadále tak udržují rozvolněnou měnovou politiku, která byla v minulém roce jednou z hlavních příčin oživení světové ekonomiky. Podobnou pozici přitom zastává také americká centrální banka, která tento týden zveřejnila zápis ze svého dva týdny starého zasedání. Z toho jasně vyplynulo, že čas na růst sazeb zatím nenastal, což ve středu ve svém projevu naznačil také její guvernér Ben S. Bernanke.

Prostředí nízkých sazeb a dostatek přebytečné likvidity tedy dále zůstává jedním z hlavních pilířů rostoucích cen finančních aktiv, a to zejména těch rizikovějších, jakými jsou například akcie. I díky rozvolněné měnové politice centrálních bank tak mohly v USA akciové indexy pokračovat v pozvolném růstu, když například širší index S&P500 vystoupal o dalších 0,7 %. To prospívá i cenám komodit, které i v minulých dnech rostly, aby například ropa vystoupala až na své čtrnáctiměsíční maximum k ceně 86 USD za barel.

Od nadcházejícího týdne můžeme vedle pokračování řeckého příběhu očekávat také nově příchozí ekonomická data, která napoví více o stavu oživení v největších světových ekonomikách. Těmi hlavními přitom budou výsledky maloobchodních prodejů ve Spojených státech, americká obchodní bilance, ale i předběžné odhady čínského HDP za první čtvrtletí roku 2010.