Co patří do společného majetku manželů

Dokonce to mohou udělat i před vznikem manželství smlouvou, která bývá běžně nazývána předmanželskou. Jaké možnosti v obou případech mají? Vyjděme z toho, co tvoří společné jmění manželů ze zákona.

Až na některé výjimky ho tvoří majetek a závazky nabyté některým z manželů nebo jimi oběma za trvání manželství.

Společným majetkem jsou tak například příjmy ze zaměstnání včetně mimořádných odměn, z podnikání, dále společně postavený dům, dary pro oba manžele, výhry, hypotéka na koupi domu, autorské honoráře vyplacené za trvání manželství apod.

Do společného majetku naopak nepatří majetek, se kterým partneři vstoupili do manželství, a v době trvání manželství pak majetek, který jeden z manželů zdědil, dostal darem či věc sloužící osobní potřebě jen jednoho z nich.

Pokud si jeden ze svého výlučného majetku pořídí jinou věc, například za peníze z dědictví koupí byt, i tato nová věc zůstává jeho osobním majetkem.

Pozor, výnosy z osobního majetku za trvání manželství patří do společného majetku. Například úroky z vkladů, dividendy z akcií z kupónové privatizace, příjmy z pronájmu domku, který patří jen jednomu z manželů.

Do společného jmění rovněž nepatří závazky, které se týkají výlučného majetku (třeba hypotéka k bytu pořízenému před uzavřením manželství) a dále závazky, které převzal manžel bez souhlasu druhého a jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Důležité je, že pokud bylo za trvání manželství něco ze společného jmění vloženo do výlučného majetku jednoho z manželů, vzniká při zániku manželství právo na majetkové vypořádání.

Manželé i lidé před svatbou mohou smlouvou rozšířit či zúžit zákonný rozsah společného jmění.

Třeba se mohou dohodnout na zúžení majetku tak, že příjmy ze zaměstnání či podnikání včetně případných závazků budou jejich výlučným majetkem s tím, že budou na chod společné domácnosti přispívat buď ve stejné, nebo i v rozdílné výši. Nebo se mohou domluvit, že příjem z pronájmu domu ve výlučném vlastnictví jednoho manžela bude jen jeho příjmem.

Společné jmění manželů lze zúžit až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Nelze ho za trvání manželství nikdy zcela zrušit.

Specifickým, v praxi téměř nevyužívaným případem je, že manželé mohou smlouvou vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů až ke dni zániku manželství. V takovém případě budou ve společném jmění manželů v průběhu manželství jen věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti.

Soudní cestou lze upravit společné jmění manželů jen ze závažných důvodů na návrh některého z manželů. Může jít jen o zúžení, nikoli již o rozšíření. Například když jeden z manželů marnotratně utrácí společný majetek v takové míře, že to ohrožuje existenci rodiny.

Soud je povinen zúžit majetek na návrh některého z manželů jen tehdy, jestliže jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.

A co dodat k uvedeným možnostem? Je rozhodně dobré, že existují. Je třeba respektovat realitu, že do manželství vstupují i lidé s velmi rozdílným majetkem i rozdílnými příjmy. Zatímco majetek nabytý před vznikem manželství jim dál zůstává ve výlučném osobním vlastnictví, příjmy po sňatku vstupují do společného majetku a někdo kvůli tomu raději manželství ani neuzavře.

Rovněž život může přinést řadu případů, kdy je rozšíření či zúžení jmění potřebné. Například když se jeden z manželů chce vrhnout do podnikání a druhý má velké obavy z možných majetkových následků.

Na druhé straně se zdá, že zákonný rozsah společného majetku zřejmě bez problémů vyhovuje většině manželských párů. Ti vycházejí z toho, že v manželství rozdíly v příjmech partnerů nejsou podstatné, za hlavní považují vzájemný vztah nebo to, že méně vydělávající manžel se zase třeba více stará o děti či o chod domácnosti. V této podobě tak vlastně dnešní velký rozsah společného jmění svým způsobem plní i určitou sociální funkci.