Hlavní obsah
Roman Zabilanský, který hledá vodu pro jednu studnařskou firmu z Rakovníka, tvrdí, že virgule je prodloužením jeho nervové soustavy. Foto: Petr Janiš, Právo

Proutkaři nemají o práci nouzi, zájem o vlastní studnu stoupá

„Jakpak to děláte, že to takhle ohýbáte?“ zní prý otázka, na kterou proutkaři, hledající vodu za pomoci virgule, musejí odpovídat nejčastěji. A už vědí jak. Roman Zabilanský, který hledá vodu pro jednu studnařskou firmu z Rakovníka, tvrdí, že virgule je prodloužením jeho nervové soustavy. A je prý jedno, co zrovna drží v ruce. „Vůbec to nemusí být vrbový proutek,“ řekl Právu.

Roman Zabilanský, který hledá vodu pro jednu studnařskou firmu z Rakovníka, tvrdí, že virgule je prodloužením jeho nervové soustavy. Foto: Petr Janiš, Právo
Proutkaři nemají o práci nouzi, zájem o vlastní studnu stoupá

O svou živnost se nebojí, s rostoucími cenami vodného a stočného podle něj poptávka po vlastním prameni stoupá. Méně zakázek mívá, snad jen když vytrvale prší. Obecně lze prý ale říci, že hladina spodních vod – hlavně kvůli lidské spotřebě – klesá, lidé se ale začínají vracet ke studním.

Množství vody, které v průměru spotřebuje dnešní člověk, podle Zabilanského ve srovnání s předky neúměrně vzrostlo. „Dnes má každý vanu, myčku, splachovací záchod, je třeba kropit zahrady, napouštět bazény. Dříve to bylo několik věder vody pro hospodářská zvířata, vědro do kuchyně. Chodilo se na suchý záchod,“ argumentoval proutkař.

Zabilanský je podle svých slov hlavně samoukem, své schopnosti prý nejprve tři roky zkoumal metodou pokus–omyl, poté nastal skok. Zjistil, že při silném prameni virguli v rukou neudrží. Pokud by ji nepustil, mohla by mu je snad i přetočit. Určit pomocí proutku pramen by podle něj mohla většina lidí, pokud by ovšem nebyla zahlcena „moderním chaosem“, který otupuje přirozenou citlivost. Při hledání vody s virgulí podle Zabilanského nepracuje ani tak hlava jako spíš některé svalstvo.

„Reagují svaly, které vědomě neovládám,“ poznamenal proutkař s tím, že může jít někdy až o křeč.
Těžko mluvit o proutkaření jako o řemesle, ve výčtu živností figurují jen vrtaři a studnaři. Každá studnařská firma mívá někoho, kdo rozpozná v podzemí pramen i jeho hloubku a sílu.

Metod je prý více. Kdo se ale s virgulí naučil, prý se už nesplete. Ačkoli sám nepatří ke kmetům, potíž s proutkaři podle Zabilanského tkví v tom, že odcházejí. „Nejčastěji to bývají starší pánové, z nichž mnozí nemají následovníky. A ani proutkaři tu nejsou věčně,“ shrnul.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků