Článek
To má jedinou příčinu: přijetí zákona, který snížil státní podporu pro smlouvy uzavřené od ledna 2004. Možnost získat podporu za dřívějších podmínek vyvolala obrovský zájem lidí o uzavření smlouvy, takže v roce 2003 podepsalo nově smlouvu rekordních 2,1 miliónu lidí.
Je tedy zcela logické, že zájem lidí se v následujících letech propadl na nějakých tři sta až čtyři sta tisíc nových smluv ročně a současně došlo k poklesu celkového počtu smluv až na 5,4 miliónu. Letos je poprvé reálná naděje, že se tento pokles zastaví.
I když je 5,4 miliónu smluv stále velmi vysoké číslo (například smluv o penzijním připojištění je nyní asi 3,2 miliónu) a i uložená částka převýšila již 300 miliard korun, je zřejmé, že stavební spoření už není v očích lidí tak atraktivní z hlediska finančních výnosů. Je to správný pohled na tento produkt?
Penzijní fondy vynášejí víc
Faktem je, že státní podpora klesla razantně. Její maximální výše se snížila o třetinu - ze 4500 na 3000 korun ročně. Ještě výrazněji se ale snížila výše příspěvku státu měřená podílem z ročně nově naspořené částky. Zatímco dosud činila 25 procent, nyní je pouze 15 procent. Aby tedy klient získal maximum snížené státní podpory, musí ročně nově naspořit již 20 000 Kč, zatímco dříve stačilo 18 000 Kč. V úvahu je nutno vzít i to, že nově je třeba spořit šest let, zatímco u "starých" smluv jen 5 let.
To vše poněkud snižuje výhodnost stavebního spoření ve srovnání s jinými finančními produkty v očích klienta, který nemá zájem o úvěr. Jestliže například někdo ukládá každý měsíc pětistovku do penzijního fondu, stát mu dá až 150 Kč za každý měsíc, tedy 1800 Kč za rok. Pokud člověk bude 500 Kč posílat každý měsíc do stavební spořitelny, dostane od státu za rok jen 900 korun.
U penzijního připojištění stát lidem pomáhá ještě jinou formou. Jestliže roční úložka do penzijního připojištění přesáhne 6000 Kč (500 Kč měsíčně), klient fondu ještě může o přebývající částku snížit základ daně z příjmu (maximálně o 12 tisíc Kč). To mu může přinést v závislosti na výši jeho příjmů i ukládané částky dalších až 3800 Kč ročně.
Je tedy zřejmé, že například pro padesátiletého člověka, který nepomýšlí na úvěr na bydlení a chce jen nejlépe zhodnotit peníze, je výhodnější nejprve si založit penzijní připojištění a teprve až pak myslet na stavební spoření. Penzijní připojištění mu zřejmě přinese i víc, než například investice do rizikovějších podílových fondů, tedy dluhopisových a akciových. Ve srovnání s fondy peněžního trhu bude jeho výnos v každém případě vyšší.
Termínované vklady o hodně překoná
Na druhé straně je třeba vidět, že stavební spoření stále zůstalo - vedle základní funkce úvěrové - do značné míry výhodné i jako spořící produkt. Úrok z úložek u nových smluv činí zpravidla 2 procenta čistého (výnosy ze stavebního spoření jsou osvobozeny od daně). Tento úrok odpovídá hrubému úroku 2,3 procenta na termínovaných vkladech. Dnes ale například hrubý úrok u bankovního vkladu okolo sta tisíc korun na jeden rok činí jen něco málo nad jedno procento ročně. Klient stavební spořitelny navíc dostane jako bonus ještě zmíněnou státní podporu.
Stavební spoření se tedy i dnes vyplatí například tomu, kdo výnosově atraktivnější produkty buď již má, nebo je považuje za příliš rizikové. Optimální je, když někdo má takové příjmy, že může spořit až 20 000 korun ročně a získat tak nejvyšší státní podporu, nebo má dost peněz na termínovaných vkladech či běžném účtu a může je odtud přesunout do stavebního spoření. Klient ale musí počítat s tím, že s těmito penězi nebude moci šest let disponovat.
Při zakládání stavebního spoření je důležité dát si pozor na cílovou částku. Podle statistik neustále roste a dnes již činí v průměru přes 230 tisíc korun. To je poměrně vysoká cílová částka pro toho, kdo od stavebního spoření očekává jen dobré výnosy, nikoli úvěr. V takovém případě totiž činí jednoprocentní poplatek za uzavření smlouvy 2300 korun. Pro toho, kdo má ambici spořit maximálně 20 000 korun ročně a jen zákonnou dobu šesti let, však stačí cílová částka okolo 150 000 korun, které odpovídá poplatek 1500 korun.
Údaj o výrazném poklesu celkového počtu smluv také naznačuje, že v mnoha případech ukončování smluv nebude nutné a ani výhodné pro klienta. Jde totiž o smlouvy, které mívají zpravidla atraktivní úročení (např. 3 procenta ročně) a klient již splnil svou spořící povinnost. Ten, kdo nemusí tyto smlouvy z nějakého důvodu ukončovat, by si je měl nechat co nejdéle pro jejich výhodný úrok. Pokud bude potřebovat peníze, jsou dostupné s tříměsíční výpovědní lhůtou. Klient si ale jen musí dát pozor, aby nepřespořil cílovou částku.