Nejrozsáhlejší a nejznámější naleziště zlata jsou u Slapské přehrady, v Kašperských Horách, okolo Rožmitálu pod Třemšínem či v Jeseníkách. V Mokrsku i v Kašperských Horách již existují průzkumné štoly, v současnosti jsou ale uzavřené.

Zájem o české zlato formou žádostí o průzkum, kterým ale těžařské firmy získávají přednostní právo, pokud by chtěly začít těžit, se projevuje v určitých vlnách. Zlato se stalo předmětem zájmu v devadesátých letech, kdy se hledalo na devatenácti místech. Liberální politika tehdejších vlád nabídla zájemcům prakticky bez omezení možnost snažit se využít české suroviny. Kdo chtěl hledat zlato, stačilo mu složit jen jistinu 40 tisíc korun.

Druhá vlna zájmu začala v ČR kolem roku 2012, kdy vzrostla cena zlata. Všechny pokusy z devadesátých let o zahájení průzkumných ražeb postupně padly jejich ukončením pro nesouhlas dotčených obcí, ale i státu. Firmy se proti ukončení průzkumů ložisek bránily často i soudně.

V současnosti přitahuje pozornost potenciálních zájemců o české zlato nejen znovu rostoucí cena tohoto žlutého kovu na světových trzích, ale i nejasná otázka, kdo vlastně v Česku v příštích letech povládne a jakou surovinovou politiku bude razit.

Zákon těžbu nezakazuje

V současné době platí rozhodnutí minulé koaliční vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD), že se zlato v ČR těžit nebude. O těžbě neuvažuje ani nynější ministr životního prostředí v demisi Richard Brabec (ANO).

Podle mluvčí ministerstva životního prostředí Petry Roubíčkové v ČR roky neprobíhal a ani nyní se nekoná žádný průzkum ložisek zlata či vyhledávání tohoto nerostu. Není stanoveno ani žádné průzkumné území.

Proč je tedy stále Česko v hledáčku potenciálních těžařů zlata? Podle expertů ze dvou důvodů. Horní zákon, tedy Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství v platném znění nepovoluje ani nezakazuje těžbu těch či oněch nerostů. Zakazuje pouze těžbu s použitím kyanidů. „Nejvýznamnější ložiska zlata v ČR však bez kyanidů úspěšně a hospodárně upravit nelze,“ vysvětluje Roubíčková.

Zlato je majetkem státu. Výnosy z těžby všech nerostů na výhradních ložiscích upravuje horní zákonPetra Roubíčková, mluvčí MŽP

Zákaz těžby za použití kyanidů se do zákona dostal až na přelomu tisíciletí po silném nesouhlasu ekologů, odborníků i lidí v dotčených oblastech. Ložiska českého zlata se totiž nacházejí většinou v unikátních krajinách či dokonce chráněných oblastech nebo vedle toku Vltavy a těsně u Slapské přehrady.

Otevřená dvířka

Naděje těžařů, že zlato v Česku nakonec přesto vytěží, spočívá v tom, že se mohou najít šetrné možnosti zpracování nebo že se zákaz používání kyanidů eventuálně nová vláda změní. Přestože v současnosti neprobíhají žádné průzkumné vrty na ověření možností těžby, možnost, že se začne zlato těžit, teoreticky zůstává.

Podle slov oficiální surovinové politiky státu představuje zlato rezervu pro eventuální využití v budoucnosti. Toto budoucí využití bude tedy pouze záviset na splnění zákonných, zejména ekologických, požadavků, včetně všech externalit v míře srovnatelné se situací v zemích EU.

Potenciální zájemci o české zlato dobře vědí i to, že v devadesátých letech, kdy prakticky zanikl v ČR sektor těžby i průzkumu, ztratil český stát praktickou možnost sám svoje surovinové bohatství vytěžit. Vždy se bude muset s někým spojit. Klíčovou otázkou proto budou podmínky, za jakých by se těžit mohlo. Vedle ekologie zde hraje roli i cena, za kterou právo těžit stát prodá.

„Zlato je majetkem státu. Výnosy z těžby všech nerostů na výhradních ložiscích upravuje horní zákon a výše úhrad za jednotlivé druhy nerostů stanovuje aktuální nařízení vlády. Výnos z těchto úhrad je pak rozdělován mezi obce a stát. Platit je musí každý těžař, ať domácí, či zahraniční, ať soukromý, či státní,“ sdělila právu Roubíčková.