Ve Finsku, které trápí osmiprocentní nezaměstnanost, od začátku roku testují základní nepodmíněný příjem 560 eur (v přepočtu asi 15 tisíc korun) měsíčně na skupině 2000 nezaměstnaných ve věku 25 až 58 let. [celá zpráva]

Někdejší ministr financí Vlastimil Tlustý považuje finský experiment za krok správným směrem. Sám myšlenku základního nepodmíněného příjmu dlouhodobě prosazuje.

Na jakém principu funguje základní nepodmíněný příjem?

Základní princip je nahrazení slova „nebo“ spojením „a zároveň“. Současné sociální dávky, kterých jsou desítky a málokdo se v nich vyzná, jsou všechny založeny na slově „nebo“. Buď vlastní příjem, nebo sociální dávky.

V onom „nebo“ je veliké úskalí. O práci lidé nepřicházejí jen v důsledku vnějších okolností, ale přestávají pracovat i lidé, kteří si spočítají, že nemá smysl se namáhat, když „nebo“ dává možnost se namáhat mnohem méně a mít skoro totéž v podobě dávek. Čím je systém dávek složitější, čím více je dávek a čím jsou vyšší, tím více přibývá lidí, kteří si spočítají, že mají přestat pracovat.

Tento systém vytváří motivaci, aby si lidé chtěli přivydělat. Základní příjem plus pět deset nebo patnáct tisíc je pořád více než samotný základní příjem.

Všechny varianty zaručeného příjmu stojí na principu „a zároveň“. Všechny stávající sociální dávky — s výjimkou těch, které jsou spjaty se zdravotním stavem občana — nahradíte jednou jedinou dávkou nazývanou nepodmíněný základní příjem. Spojení „a zároveň“ znamená, že dávku stát posílá všem a zároveň si lidé mohou vydělávat. Je čistě na nich, jak moc si vydělávají. Vše, co vyděláte, se sečte s tímto základním příjmem, zdaní se a čistý příjem zůstane vám.

V tomto systému dává smysl jakýkoliv vyšší výdělek než nula, včetně velmi levné práce, která dnes nejen díky minimální mzdě v podstatě neexistuje. Tento systém vytváří motivaci, aby si lidé chtěli přivydělat. Základní příjem plus pět deset nebo patnáct tisíc je pořád více než samotný základní příjem. Zaniká tady to „nebo“.

Jsou velké rozdíly mezi jednotlivými modifikacemi základního příjmu, jako je vámi kdysi prosazovaný zaručený příjem, odvodový bonus navrhovaný slovenským ekonomem Richardem Sulíkem nebo negativní daň amerického ekonoma Miltona Friedmana?

Hlavní rozdíl mezi základním nepodmíněným příjmem a negativní daní je, jak se to v závislosti na vašich vlastních příjmech proměňuje.

Před deseti lety jsme s Richardem Sulíkem u státem zaručeného příjmu udělali závislost na vlastních příjmech. S růstem vašich vlastních příjmů se velice pozvolna snižovala výše základního příjmu. Při pětinásobku průměrné mzdy byl základní příjem vynulován.

Největší bitva se vždy vede o výši základního příjmu, která musí umožňovat existenci člověka, i když zrovna žádnou práci nemá. Někteří lidé totiž nemají práci, i když ji chtějí.

Jedna z největších politických námitek totiž byla, že pokud někdo vydělává 250 tisíc měsíčně, tak by neměl od státu dostávat dalších x tisíc, které pro něj nemají význam a ostatní lidi jen dráždí.

Dalším parametrem je, zda se jedná o nepodmíněný příjem konstantní a zda opravdu chodí poštou každému občanovi bez ohledu na cokoliv. To je nejčistší podoba nepodmíněného příjmu, kdy na ničem nezávisí. Druhá varianta je, že na něčem závisí – pak je otázka, na čem všem může záviset.

Argumenty pro základní nepodmíněný příjem (podle filosofa Zwolinského)

Méně byrokracie – Oproti desítkám různých podmíněných dávek a programů sociálního státu, s nimiž se pojí množství byrokracie a administrativních nákladů, je základní nepodmíněný příjem tak jednoduchý, že ho může samostatně řídit počítačový program bez jakékoliv byrokracie.

Levnější než sociální stát – Výdaje na takový systém by mohly být nižší než na současný model sociálního státu.

Omezení dobývání renty – Úředníci jako zájmová skupina se snaží co nejvíce rozšiřovat svoji sféru vlivu, což vede ke ztrátám u všech ostatních. Tak jednoduchá a obecná politika, která by nahradila současný model sociálního státu, by jejich možnosti v tomto směru omezila.

Méně ponižování – Žadatelé musí dokazovat, že mají na konkrétní dávku nárok, že nevydělávají moc, nevydělávají příliš, v USA například, že neberou drogy. Jsou závislí na vůli úředníka, před kterým se musí ponižovat. To u nepodmíněného příjmu odpadá.

Lepší nápady nejsou – Není příliš dalších nápadů na řešení krize sociálního státu, které představují zlepšení oproti současnému stavu.

Větší motivace pracovat – Pokud lidem dávka zůstane, i když začnou pracovat, budou více motivováni pracovat.

Zdroj: Matt Zwolinski

Jaké další parametry se u základního příjmu řeší?

Největší bitva se vždy vede o výši základního příjmu, která musí umožňovat existenci člověka, i když zrovna žádnou práci nemá. Někteří lidé totiž nemají práci, i když ji chtějí. V roce 2005 jsme s Richardem Sulíkem vypočítali částku šest tisíc hrubého. Když se podíváte, jak se od té doby zvýšila průměrná mzda, minimální mzda a životní minimum, lze z toho zhruba odvodit, kolik by byl základní příjem dnes.

Diskuse se vede o základním příjmu pro děti, který nahrazuje dětské přídavky nebo daňovou slevu na dítě. Tehdy jsme zvolili systém, kdy do určité chvíle s počtem dětí dětský základní příjem rostl, od určitého počtu zase klesal. Zásadní otázka je, jestli základním příjmem nahradit nebo nenahradit důchody. Možné jsou obě varianty.

Často se objevují námitky vůči základnímu nepodmíněnému příjmu, že by celková vyplácená suma mohla být tak astronomická, že by byla pro státní rozpočet neúnosná. Jakým způsobem je možné ho ufinancovat?

Smysl to dává jedině, když opravdu zrušíte všechny sociální dávky nevázané ke zdravotnímu stavu. To je zdroj financování číslo jedna. Ten sám o sobě samozřejmě nestačí.

Ve chvíli, kdy nepotřebujete formulář, nepotřebujete ani úředníka, nepotřebujete ani jeho mzdu, kancelář, auto, počítač, telefon.

Druhým významným zdrojem je výrazné snížení administrativních nákladů a byrokracie. To, že nikdo nevyplňuje žádný formulář a nechodí nikam na úřad, musí být zachováno ve všech formách základního příjmu. Je třeba říct občanovi: Nikam se nechodí, všechno probíhá automaticky.

V dnešní elektronické době by to neměl být problém ani u složitějších forem základního příjmu. Ve chvíli, kdy nepotřebujete formulář, nepotřebujete ani úředníka, nepotřebujete ani jeho mzdu, kancelář, auto, počítač, telefon. Tehdy jsme podle reálných údajů vypočítali, že jedno úřednické místo stálo milión korun. Dnes to zřejmě bude ještě mnohem více.

Zdroj číslo tři představuje úprava daňového systému, aby se získaly dodatečné příjmy. Ve světě prověřená metoda je rušení stovek výjimek při stanovování základu daně z příjmu fyzických i právnických osob. Tím pádem dojde ke zvýšení daňového základu. Se zvýšením základu je ideální snížit sazby. V tu chvíli máte zřetelně vyšší výběr daní o padesát až sto procent. Když totiž vykácíte prales, těžko se v něm někdo může ukrýt. Při nižší sazbě se zároveň nevyplatí investovat do optimalizace.

Kromě toho se nastartují pozitivní děje v ekonomice. Zvýší se zaměstnanost a ekonomický růst. Ty v budoucnu mohou vygenerovat ještě dodatečné prostředky, které tvoří případný čtvrtý zdroj.

Ekonom Tyler Cowen jako jeden z možných argumentů proti základnímu příjmu uvádí problematiku migrace. Nejde jen o to, že by nepodmíněná dávka mohla přilákat přistěhovalce, ale i o pocit domácího obyvatelstva, že by tomu tak mohlo být. To by podle něj mohlo vytvářet napětí.

Cowen tím v podstatě říká, že ví, jakým způsobem se to nově příchozím bude přiznávat. Podle mého názoru může jít naopak o nástroj, kterým lze ovlivňovat počet přicházejících zahraničních pracovníků, jak potřebujeme. V zásadě platí, že základní příjem je pro všechny občany státu, ale nikoliv pro neobčany.

Argumenty proti základnímu nepodmíněnému příjmu (podle ekonoma Cowena)

Přiživí odpor proti migrantům – Lidé nebudou chtít pomáhat uprchlíkům, protože budou mít obavu, že by mohli těžit z nepodmíněného příjmu. Politici by mohli zcela přiškrtit imigraci, protože je to jednodušší, než omezit přístup cizinců do systému.

Dávat peníze za nic je nemorální – Většina dosavadních dávek je nějakým způsobem vázána na práci. Aby lidé dosáhli na dávky, musí mít něco odpracováno. Zrušení tohoto principu není z etického hlediska žádoucí.

Není to fér – Pokud jeden člověk bude vydělávat a stát jeho výdělek doplní o jeho zlomek v podobě nepodmíněného příjmu, zatímco jeho soused bude žít jen z nepodmíněného příjmu, oprávněně bude mít pocit, že soused žije na jeho úkor.

Nezaměstnanost se může zvýšit – Už teď část populace nechce vykonávat práci, kterou považuje za podřadnou, a přijde jim přijatelnější žít z dávek. Při zavedení nepodmíněného příjmu by se tato skupina mohla zvětšit.

Zdroj: Tyler Cowen

Může tak vytvářet velice přirozenou ekonomickou bariéru. Příchozí se musí vypořádat s tím, že český konkurent dostává základní příjem a mzdu, zatímco nečeská pracovní síla dostává jen tu mzdu. Komu a po kolika letech by se příjem přiznával, s tím si můžete vyhrát stejně jako se snižováním v závislosti na příjmech nebo s dětským základním příjmem.

Říkal jste, že za základním příjmem vidíte motivaci nezaměstnaných, aby začali vyvíjet ekonomickou aktivitu. Doufá v to i finská vláda. Právě Tyler Cowen však proti základnímu příjmu namítá, že by mohl nezaměstnanost naopak zvýšit.

Ta kritika hodně závisí na tom, jakou nastavíte výši základního příjmu. Pokud je základní příjem příliš vysoký, přestává motivovat. Vůbec se proto nedivím, že třeba Švýcaři základní příjem odmítli. Tam šlo o tak astronomickou částku, kde skutečně platí oprávněná námitka, že to část společnosti vyřadí z pracovního procesu. Antimotivace začíná narůstat už nad polovinou průměrné mzdy.

Je dobře, že země jako Finsko jdou cestou pilotních projektů. Když proti sobě stojí dvě hypotézy, není nic snažšího, než to vyzkoušet. Uvidíme, kolik z těch 2000 nezaměstnaných začne vydělávat. Pokud to bude pět, je to málo. V případě, že to bude 500 nebo 1000 lidí, funguje to tak, jak předpokládám. Skoro bych se vsadil, že desítky procent lidí pochopí, že k základnímu příjmu dává smysl si vydělat.

Hovořil jste o tom, že variant, jak modifikovat základní příjem, je hodně. Odstupňování podle výše vlastních příjmů, regulace přístupu pracovníků z cizích zemí na pracovní trh a podobně. Neztrácí se z toho pak hlavní přednost základního příjmu – jednoduchost a z ní vyplývající nízké administrativní náklady?

Samozřejmě, že ano. Když to vylepšíte o dvacet doplňkových kritérií, tak je ta myšlenka mrtvá. Pak tam budete mít těch třicet formulářů a odpovídající počet úředníků a celá myšlenka se tím zničí. Je proto nutné to doladit tak, aby se zvýšila společenská přijatelnost, aniž by se zničila funkčnost celého systému.

Řeckého premiéra bych neodmítl a řekl bych mu: To mám k vám hlubokou úctu, to bude masakr.

Kritériem musí být, aby lidé nemuseli nikam chodit a nevyplňovali žádný formulář. Jakmile by se u nepodmíněného příjmu objevil formulář, už by to bylo k ničemu. Na druhé straně ukrajinský dělník na úřad musí tak jako tak. V tomto případě by tedy šlo o neškodlivé zlepšení. Stejně tak závislost na vlastním příjmu lze ošetřit automaticky bez formulářů.

Sám jste říkal, že počítáte s velkými úsporami administrativních nákladů a byrokracie. Úředníci jsou však velmi vlivná zájmová skupina, která má množství zastánců. Máte představu, jak překonat jejich odpor?

Dokud bude česká ekonomika a společnost v situaci, kdy se nic podstatného dělat nemusí, bylo by pošetilé si myslet, že by bylo možné v dohledné době něco takového prosadit. Zatím je dobré tomu dělat osvětu a ukazovat, že nějaká alternativa existuje.

Prosadit opravdovou reformu lze jedině v situaci, kdy už nezbývá, než něco zásadního udělat. Pak se ukáže, že funkčních nápadů, které to řeší, není mnoho. Negativní daň, konstantní základní příjem a různé kompromisy, jak jsme o nich hovořili. Systémy, které nahrazují slovo „nebo“ spojením „a zároveň“.

Kdyby za vámi přišel premiér Řecka, myslíte, že byste dokázal vyřešit problémy jeho země základním příjmem?

Já bych byl nejradši, kdyby za mnou přišel pan prezident Trump a tu myšlenku převzal. Spojené státy jsou vzorová společnost, kde by to zafungovalo. Navíc by tam nebyl problém najít správnou výši, nikdo by neměl tendenci tlačit to do astronomických výší.

Vy jste jmenoval opak. Společnost, kde by byl problém uspět i s tímto lékem. Ta země je zkažená vysokými příjmy a malou produktivitou. Z hlasování tamních lidí vyplývá, že si opravdu myslí, že pečení holubi mají lítat do úst a má jich být hodně. Myslí si, že je správně, když dostávají peníze za nic, Evropa je udržuje při životě a oni pro to nic nedělají.

Přijít do země s touto mentalitou s tak zásadní reformou by znamenalo generální stávky a protesty všeho druhu. Navíc by tam zcela přirozeně někdo přišel s tím, že základní příjem má být 2500 eur. Což by byla jen jiná forma antimotivace.

Takže řeckého premiéra bych neodmítl a řekl bych mu: To mám k vám hlubokou úctu, to bude masakr.

V jaké fázi je vaše práce na výpočtech základního příjmu pro Piráty?

V našem původním projektu zaručeného příjmu jsem byl hlavní architekt, Richard Sulík hlavní konstruktér a slovenští ekonomové to odpracovali. Piráti po nás teď chtějí daňové kolečko s aktuálními údaji a bylo nutné mít souhlas všech tří stran, že jsou ochotny v projektu pokračovat. Ten jsem od Richarda i slovenských ekonomů získal s tím, že na kolečku bude napsáno, že jsme to pro Piráty vyrobili my.

Teď jsme ve fázi, kdy jsme vytvořili pro Piráty dotazník, který má zjistit, jaké nastavení dalších parametrů chtějí. Například jde o otázku nahrazení či zachování důchodů. Protože to budou Piráti, kdo bude muset obhajovat výslednou podobu před veřejností. Takže tam nemůže být nic, s čím by se neztotožňovali.

Teprve ve chvíli, kdy odpoví na všechny otázky, o nichž se možná budou muset poradit uvnitř strany, můžeme začít s výpočty.

Základní nepodmíněný příjem a negativní daň

Základní nepodmíněný příjem (všeobecný základní příjem, univerzální základní příjem, občanský příjem, garantovaný příjem) je navrhovaná státem vyplácená pravidelná peněžní dávka, kterou by dostávali ve stejné výši všichni lidé bez jakýchkoli podmínek a bez ohledu na zásluhy. Potenciálně by mohl nahradit systém sociálního zabezpečení.

Negativní daň z příjmu je daňový systém, v němž lidé, kteří si vydělají méně než je stanovená hranice, neplatí daň z příjmu. Navíc dostanou od státu příspěvek, který jejich příjem dorovná, aby odpovídal stanovené hranici. Ostatní lidé platí daň z příjmu jen z částky, o kterou překročili stanovenou hranici.