Ekonom se odvolává se na osmdesát obřích skandálů, které zažily velké americké korporace v letech 1993–2011 a do nichž byli zapleteni jejich šéfové.

Když je Jory zkoumal, zjistil, že cena akcií během měsíce po zveřejnění afér spadla v průměru o 6,5 až 9,5 procenta. Akcionáři tak v průměru ztráceli měsíc po skandálu 1,9 miliardy dolarů. Ceny akcií se pak nemění třeba i několik let.

Co se ale mění, jsou kapitálové výnosy. Už pár let po aféře bývají o desetinu vyšší než před krizí. Podle Joryho je to díky „čistícím“ reformám, jež firmy zavádějí po skandálu a k nimž patřívá omezení bonusů pro vedení či nasazení nezávislých rad, jež posuzují fungování korporace.

„Jejich skandály mohou fungovat jako katalyzátory pro zavedení změn, jež prospívají investorům,“ uvedl ekonom, podle nějž firmy přijímají opatření, jejichž cílem je vyhnout se v budoucnu podobným situacím.

Zaujalo ho také, že pád cen akcií nenastal ve chvíli, kdy informace o skandálu začaly kolovat, ale až ve chvíli, kdy vše bylo zveřejněno. Podle něj to znamená, že investoři často nedají na pověsti a čekají na věrohodnější informace.