„Někdy i prodělečný kšeft je kšeft,“ vtipkuje se někdy ve světě velkého byznysu. V případě některých obchodů Tatrovky se zdá, že jde spíše o pravidlo než o výjimku. Například velkou částí byznysu Tatry jsou dodávky tzv. CKD (complete knock-down) sad (tzn. v jednom celku zvlášť zabalené kabiny, nápravy, motory, převodovky) pro indickou armádu. Tyto sady jsou expedovány přímo do indických přístavů, kde si je přebírá a posléze montuje indická státní firma Beml.

Obchodní stránka věci je zajímavá. Tatrovka totiž sady prodává britské společnosti Vectra Limited, jejímž vlastníkem je jeden z akcionářů Tatry, Ind Ravinder Kumar Rishi. Ten je pak s neznámou marží přeprodává Bemlu.

To ovšem zavání nekalými daňovými praktikami, kterým se většina států včetně ČR brání daňovými zákony. Ještě větším problémem z hlediska ekonomické stability Tatry je, že tyto obchody, v nichž Rishi vystupuje jako zákazník a současně jako akcionář Tatry, jsou pro českého výrobce údajně dlouhodobě prodělečné.

„Trvá to několik sezón. Jde o 200 až 800 sad ročně, bylo to i přes tisíc – záleží na poptávce, rozpočtu indické armády i přizpůsobivosti Tatry plnit podmínky pana Rishiho. Nezřídka se tyto sady prodávají pod výrobními náklady Tatry,“ řekl Právu dobře informovaný zdroj.

Tyto obchody podle něj navíc často provázejí různé tahanice. „Zejména se týkají zvýhodněných platebních podmínek pro pana Rishiho. Platby se někdy začínají řešit až těsně před expedicí sad, kdy už nejde nic zastavit,“ uvedl. Podle něj se sady z hlediska obratu stále více prosazují na úkor hotových vozů.

Generální ředitel Tatry Ronald Adams dodávky sad pro vojenské vozy v Indii hájí tím, že firmě pomohly v období nejhorší hospodářské krize. „Právě indické dodávky pomáhaly udržet chod výroby a pokrýt elementární fixní náklady Tatry,“ snažil v rozhovoru s Právem zdůvodnit tento zvláštní byznys.

Podle právníků by ale dlouhodobé prodávání CKD sad pod výrobními náklady mohlo být za určitých okolností považováno za porušování povinnosti při správě cizího majetku.

Představenstvo společnosti má totiž zákonnou povinnost opatrovat majetek s péčí řádného hospodáře.

Management Tatry se v posledních týdnech snaží dojednat strategické partnerství s americko-holandským výrobcem vozů DAF.

Toto případné spojenectví, jež by mělo vyústit ve vznik nového vozu, má Tatře umožnit, aby zvýšila prodeje a byla tak schopna splácet své závazky vůči věřitelským bankám.

Spolu s tím ale český tradiční výrobce podle několika důvěryhodných zdrojů Práva míří k tomu, že se z něj nejspíš stane montovna aut. „Z Tatry zřejmě zůstane prakticky jen logo a stále konkurenčně silný podvozek, zbytek bude už jen skládačka z cizích dílů,“ netají se obavami o budoucnost firmy jeden z jejích zaměstnanců. To by totiž znamenalo i zavírání provozů a citelnou redukci pracovních míst.

Adams: konec vlastní výroby dílů nelze vyloučit

Adams připustil, že se ve vedení Tatry posuzují i úvahy, zda by bylo pro Tatru hospodárnější některé komponenty vyrábět, nebo je nakupovat od subdodavatelů. „Výroba určitých částí, která je rentabilní při produkci 2500 až 3000 vozů ročně, přestává být ekonomickou, pokud výroba dosahuje jen 1000 až 1500 vozů,“ zdůraznil šéf Tatry.

Jak se vyvíjejí jednání s potenciálními obchodními partnery a věřitelskými bankami, nechtěl Adams komentovat.

Tatra stále dluží ČSOB zhruba 800 miliónů a Komerční bance asi 200 miliónů korun. Armádní zakázka ve výši 2,6 miliardy korun z roku 2006 (Tatra byla vybrána přímo – s odůvodněním, že je potřeba podpořit český průmysl) určitě pomohla, ale její efekt nemůže být trvalý.

Loňský rok byl podle Adamse pro Tatru „zlomový“. „Podařilo se nám snížit čistou ztrátu na minimum a po dvou velmi špatných letech konečně očekáváme, že ukazatel EBITDA (což je zisk před započtením úroků, daní a odpisů) bude pozitivní,“ uvedl Adams. Rovněž odmítl informace z trhu, že Tatra už začala prodávat licence ke svým dílům. Když ho později Právo upozornilo na oprávnění vyrábět nápravy pro slovenskou společnost Tanax, kterou ovládá spoluvlastník Tatry Rishi, upřesnil: „Ano, ale jsou to nápravy pouze pro Indii, navíc Tatra jejich výrobu ukončila před několika lety.“

Nevýkonná, ale dobře placená filiálka

Poměrně dost otázek vzbuzuje také fungování americké pobočky Tatry v Americe, které šéfuje Duncan Sellars. Přestože za tři roky své existence Tatře nedomluvila žádnou větší zakázku, podle informací Práva inkasuje osmkrát až desetkrát do roka od své mateřské firmy částku v rozmezí 500 až 600 tisíc korun. Kopřivnické Tatře přitom už delší dobu dluží zhruba 50 miliónů korun.

Bude z ní jen montovna?

Ve střední Evropě a jmenovitě v Česku může Tatra, která patří mezi nejstarší automobilky na světě, těžit ze své tradice, přestože z hlediska využitelnosti nákladních vozů, které vyrábí, zde nemá zcela optimální podmínky.

Podle expertů by pro ni bylo lepší uzavřít partnerství s menší firmou, než je světový gigant DAF, s nímž se nyní jedná, které by bylo více rovnocenné. Žádné takové vyhlídky však Tatra zatím nemá.

„DAF má zájem jenom o osvědčený tatrovácký podvozek. Nezní líp, když dealer DAF nabídne zákazníkovi špičkový náklaďák DAF se špičkovým terénním podvozkem Tatra?“ nadhodil jeden z Právem oslovených zaměstnanců.

Ani další zaměstnanci Tatrovky se s obavami o osud jejich závodu netají. „Z Tatry se stane asambláž, nebude už továrnou od A do Z – nebude mít vlastní dcery – slévárnu, kovárnu atd. Půjde spíše o americký způsob ,všude koupím, doma poskládám‘,“ řekl Právu s odkazem na vnitropodnikové informace jeden ze zaměstnanců Tatry.

Skončí některé provozy?

Stále více spekulací se také točí kolem možného ukončení některých provozů. Mezi tatrováky se šušká, že o motorárnu firmy má zájem Talosa – bývalá tatrovácká dopravní firma, kterou nyní vlastní bývalý šéf Tatry Karel Beneda. „Ten má prý kšefty v Kanadě a Rusku a chce motory Tatra použít pro výrobu agregátů elektrické energie,“ dodal zdroj. Na prodej má být údajně i tatrovácká nástrojárna a lisovna. Stanovisko vedení Tatry k těmto informacím se Právu nepodařilo získat, již dříve se však k tomu odmítlo vyjádřit.

„Obrat k lepšímu nevidíme, podmínky vytvořené nejsou, sestěhování provozů naopak provázejí zmatky a s tím spojené problémy, které se tutlají, ale nikdo nic neřekne. Propouštět se bude určitě, je to logické, protože na to množství lidí, kteří jsou tam teď, by se muselo dělat 3000 podvozků,“ obává se zaměstnanec.

Napětí v Tatře se snaží trochu zklidnit předseda tamních odborů Pavel Baroň. „Situace je stabilizovaná, zatím to vypadá, že bychom měli přežít,“ řekl Právu.

Podle něj je v zásadě jedno, s kým Tatra bude spolupracovat. „Důležité je, aby byla práce, aby lidi měli zaměstnání a dostali mzdu,“ zdůraznil.

A o to právě jde v době, kdy povzbuzující injekce v podobě české armádní zakázky skončila.