Instituci mnozí podezírají, že se chovala neeticky, investovala příliš riskantně a snažila se investorům udat i akcie, o nichž věděla, že jsou málo hodnotné, případně, že jejich cena brzy půjde ke dnu.

Dělala to i přesto, že měla od nespokojených klientů signály, například v podobě stížností, že dané investice jsou nevýhodné. Klienti to mnohdy bance dávali najevo velmi peprnými slovy.

Proč v obchodech s těmito investicemi pokračovali, nedokázal jeden z manažerů Daniel Sparks vysvětlit. Šéf banky Lloyd Blankfein se hájil tím, že klienti v té době chtěli chodit do rizikových investic.

Podle předsedy komise Carla Levina ale banka "způsobila velkou újmu americké společnosti." Podle senátorů ona sama z finančního pádu profitovala.