Hlavní obsah

Zemanův nekrolog

Novinky, Pavel Verner

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jako oběd o dvou chodech jest politika; na jednom talíři servírován je světonázor, program, na druhém pak politická moc k prosazování toho prvého. Proto by bylo nejlepší, kdyby v čele současné české vlády stál politik s pověstí Vladimíra Špidly a s tahem na branku Miloše Zemana, prostě takový sociálně demokratický kentaur.

Foto: Tomáš Vítámvás

Poháry pro nejlepší žáky finále Žákovské tour 2010 konaného v Praze 27. března 2011

Článek

Protože podobného tvora nikde nevidět, má ČSSD problémy. Premiér a předseda strany Špidla je stále ještě symbolem vehementně žádaného ideálu takzvaně čisté politiky, po které se volá jak v hospodách, tak od řečnických pultů, politiky prosté klientelismu, Bamberků, podezřelých poradců, opozičně-smluvního jánabráchismu či dokonce Pepů z Hongkongu. Není to vůdce ideální, protože v politické taktice má hodně daleko aspoň k tovaryšskému glejtu.

Sociální demokraté si snad ale na blížícím se sjezdu vyjasní, co je pro ně lepší, jestli mít občas chybujícího, ale k jejich vizi sociálního státu směřujícího předsedu, nebo vítězícího Napoleona s botami od hnoje. Jestli jim jde o politickou moc kvůli prosazování svého programu, nebo o moc pro moc.

Rozhodování jim možná usnadní zatím poslední Zemanův vzkaz. Zklamaný expremiér, od kterého se začínají odvracet i na slovo vzatí fámulové, si v něm ulevil s elegancí brzdiče houpaček. Špidla je pro něho případ pro psychiatra. Podebatoval prý o tom s exministrem-psychiatrem, jehož kdysi sám z vlády vyhodil, snad věděl proč. Miroslava Grégra označil za oběť Špidlova pokusu o korumpování, což sám Grégr okamžitě vyvrátil. Stanislavu Grossovi přisoudil sklony ke klientelismu, aniž uvedl konkrétní případ.

Ostatně politik, tak výrazně zapsaný v historii dálnice D 47, zadané firmě bez výběrového řízení, by měl slovo klientelismus jen šeptat pod peřinou. Chválí ty, kteří jsou mu stále ještě oddaní, ti druzí jsou nepřátelé (asi jich bude přibývat). Ani náznak skutečné sebereflexe, sebekritiky, žádný pokus o zhodnocení vlastní role rozsévače neklidu v sociální demokracii. Bývalé hvězdě politického nebe se prostě povedl parádní vlastní nekrolog. Zemanovu hořkost lidsky chápu, ve složité partii na politické šachovnici dostal mat.

Politická strana takové tradice, jakou je ČSSD, však nepadá se silným vůdcem, a už vůbec ne se zdánlivě silným. Možná by se proto v Lidovém domě mělo přestat mluvit o křeslech, a o to více hovořit o svých představách, jak by měla vypadat společnost. Pokud tam tedy mají dostatek pudu sebezáchovy, který jim bývalý předseda právě upírá.

PRÁVO 7. března 2003

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám