Článek
Jedním z nich byl 65letý Antonín Novák, jenž v Muzeu břidlice v nedalekém Budišově nad Budišovkou ukazuje návštěvníkům, jak se břidlice štípe a opracovává.
„Břidlici štípu od patnácti let,“ zavzpomínal s tím, že teď už u nás nejsou takřka žádné doly. Nejvíce jich bylo pozavíráno v 90. letech minulého století.
Krytinu dodali i na Pražský hrad
Důvodem k jejich zavření byl fakt, že těžba břidlice byla často přidruženou výrobou například tehdejších JZD. „Teď se ale opět otevírají a pomalinku se to rozbíhá. Ale chce to čas. Ti, co dělali s břidlicí, už nejsou. Vymřeli,“ upozornil s tím, že možná posledními štípači na Moravě jsou on a Miloš Pírek. I on v Odrách ukazoval, jak se s břidlicí pracuje.
Podle Nováka musí mít štípač hlavně cit. „Nesmí na kámen tlačit ani dělat rychle, jinak by se to lámalo. Musíte mít praxi, musíte břidlici rozumět, jak roste, jak ji můžete uřezat, nebo když se štípe z kvádrů, tak jak ji rozštípat,“ vysvětloval muž, jenž v 70. letech otvíral ještě se svým otcem břidlicový důl ve Starých Oldřůvkách na Opavsku. „Dělalo se tam třicet let, pak ho zavřeli,“ dodal.
Antonín Novák předvádí prái štípače břidlice
Mezi nejdůležitější nástroje štípače patří kladivo, majzl a nůžky. Těmi umí zkušení štípači uštípnout i půlmetrovou střešní krytinu. „Takovou jsme dodávali na Pražský hrad. Ten je celý pokrytý naší břidlicí z Oldřůvek,“ prozradil Novák. Jak sdělil, je mu líto nejen zanikající profese, ale i toho, že dnes otevírají břidlicové doly laici, kteří kameni vůbec nerozumí.
Návštěvníci Hornického dne si mohli nejen zkusit naštípat břidlici, ale také vyrábět šperky z břidlice, brousit kameny, poznávat horniny nebo zhlédnout výstavu archeologických nálezů z důlních lokalit na Odersku.
Podle Aleny Zemanové, vedoucí odboru kultury a školství v Odrách, města Odry, Vítkov a Budišov poprvé na akci prezentovala spolek Krajina břidlice, jehož prostřednictvím chtějí společně propagovat region.