Hlavní obsah

Soudy musí respektovat práva lidí s duševní nemocí, připomněl Ústavní soud

Právo, Petr Kozelka
Brno

I lidé s duševní nemocí mají nárok na to, aby justice respektovala jejich základní lidská práva, chovala se k nim s respektem a nebrala je jen jako pouhý objekt. Justici to ve středu vzkázal Ústavní soud (ÚS) a upozornil, že doba, kdy byla práva psychicky nemocných lidí bagatelizována, je dávno pryč.

Článek

„Osoby s duševním postižením byly v minulosti vystavovány hrubým porušováním lidských práv, avšak jejich marginalizace a přezírání jejich lidských práv jsou již v současné době neakceptovatelné. Proto tyto osoby nelze nadále ze společnosti vylučovat, jejich lidská práva bagatelizovat a zacházet s nimi jen jako s objektem právní regulace a procedur,“ konstatovala soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.

ÚS se problémem zabýval na základě případu z Prahy. Místní soud poslal nedobrovolně za zdi psychiatrické léčebny ženu trpící paranoidní schizofrenií. Nemocnou, která byla již několikrát v minulosti hospitalizována, převezla v srpnu 2013 sanitka za asistence policie do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích s tím, že je nebezpečná sobě i svému okolí.

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Obvodní soud pro Prahu 8 následně ženě ustanovil jako opatrovníka advokátku a zahájil řízení o přípustnosti dalšího držení ženy v léčebně. Znalec následně doporučil ústavní léčbu na dobu jednoho až dvou let.

Přestože se do jednání snažil vstoupit otec ženy, soud mu to neumožnil, soudem ustanovená opatrovnice se do soudního řízení nijak nezapojovala. Soud proto rozhodl o nedobrovolném umístění ženy na rok do léčebny, aniž by ženu viděl, verdikt se ani nenamáhal odůvodnit nebo ho doručit nemocné ženě.

Soudce by se měl s pacientem seznámit

Soudkyně Šimáčková se poté, co se případ dostal na její stůl, osobně za nemocnou vypravila a promluvila si s ní přímo v léčebně. ÚS ženě také ustanovil opatrovníka, který se specializuje na práva osob lidí s duševním postižením.

„Právo na osobní svobodu je jedno z nejvýznamnějších základních práv a k použití zákonných výjimek z tohoto práva je nutno přistupovat pouze za přísného dodržení všech stanovených podmínek. ÚS konstatoval, že soudce by měl člověka umístěného nedobrovolně ve zdravotnickém zařízení osobně zhlédnout a umožnit mu se k věci vyjádřit, a to zpravidla v rámci jiného jednání konaného přímo ve zdravotním ústavu,“ dodala Šimáčková.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám