Hlavní obsah
Rodiče sedmileté Natálky z Ouholic. Otec se sklání pro zbytky hraček. Foto: Jindřich Ginter, Právo

Sedmileté Natálce vzala voda vmžiku celý její svět

Povodně těžce nesou děti zasažených rodin, i když to na první pohled není vidět. Jsou u příbuzných, aby neběhaly v blátě vedle kontejnerů s nápisy „Kafilerní odpad.“ Přišly nejen o hračky, zhmotňující příběhy v jejich světě fantazií, ale i o pocit bezpečí a zázemí.

Rodiče sedmileté Natálky z Ouholic. Otec se sklání pro zbytky hraček. Foto: Jindřich Ginter, Právo
Sedmileté Natálce vzala voda vmžiku celý její svět

„Z celé rodiny to nese nejhůře. Je u babičky. Týden brečí, nebo je zaražená. Nedovádí jako předtím. Přišla o všechny hračky, o celý svůj svět. Snad přijde ve školce na jiné myšlenky,“ popsala matka sedmileté Natálky z Nových Ouholic u Kralup nad Vltavou.

„Snad jí s pomocí Sava opláchnu aspoň tady tu plastovou kuchyňku. Většina hraček měla jméno, něco pro ni znamenala, tak jak to dětí mají,“ ukazuje do hromady otec. Jinak rázný hromotluk, který očividně nejde daleko pro ránu, těžko ovládá dojetí.

Bláto pod podrážkami holínek vlezle mlaská. Otec se sehnul pro splasklý kopací míč, z něhož crčí. „Radši ho vyhodíme,“ pokyvuje smutně hlavou.

Slunce pálí, ale voda se drží v laguně. Páchne.

Tady v Ouholicích chtěli rodiče Natálky stavět. Stejně zde asi opět vyroste alespoň dřevostavba.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

V Ouholickém ďolíku po povodní.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

Bagr hasičů usilovně už více než týden vyváží vše ze zničených domácností na Mělnicku.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

V Hoříně po povodni.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

  

Zdravotníky doprovází policejní vyjednavačka

Do zasažených obcí pěšky míří hlídka první pomoci, mladý muž a zkušená zdravotnice Červeného kříže. Doprovází je, v tričku a džínách, hezká policejní vyjednavačka. Je trénovaná na psychologickou podporu v krizi. Došli do mělnického Zelčína.

Pláč zde dusí Jana Beránková i její matka. Pomoc lékařů ale nepotřebují. Uklízí, kmitají. Malá zdravotnická jednotka nasedá do stařičké stříkačky dobrovolných hasičů a brodí se do Vrbna.

Jana Beránková z konce světa. Zelčín.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

Voda si hrála s nábytkem jako kočka s myší. Už podruhé. U paní Beránkové v Zelčíně.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

„Nadřeli jsme se na domě, kromě motyky nám k rukám přirostou ploutve. Teď nás čeká invaze komárů,“ říká Beránková. Letecká fotografie jejího domu zatopeného před jedenácti lety zůstala viset na promáčené stěně v chodbě.

Komár povodňový se prý ještě nevylíhl, ale komár "běžný" už pije krev

U branky to zapíchla černá octavia. Jako na zavolání z ní překvapivě vystoupil mělnický starosta Ctirad Mikeš. Jako by slyšel, o čem paní Beránková před chvílí mluvila, a navázal na komáry. Telepatie.

„Hygienici namítali, že povodňoví komáři se nelíhnou, že lítají jen ti normální, běžní komáři, takže není důvod k mimořádným opatřením. Nařídil jsem, ať neřeší druhy komárů, a nachystají navíc prostředky na jejich likvidaci,“ konstatuje Mikeš.

Jak povodňová voda konečně odtéká, místy ve vírech u kanálů a kanálků stále ukazuje svojí sílu.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

Stal se středočeským povodňovým starostou-hrdinou. Neváhá, rozhoduje.

„Funguje velení všech složek, spojení, lidi v terénu, město má finanční rezervy. Co více bych si mohl přát?“ dodává mělnický starosta Ctirad Mikeš.

Působí tak energicky, jako by si dal „taneční drogu.“ Po tolika dnech bez odpočinku a pořádného spánku totiž pořád „jede“.

Uhání do zdecimovaného Hořína. Zde s maximálním nasazením pomáhala hasičům vyhazovat marast čtyřicítka vojáků Hradní stráže. Byly tady také útvary z Prostějova.

Vojáci ve zdecimovaném Hoříně.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

  

Finančníci vyslali agenty. Určí nová pravidla pojištění

Nejhorší je, že lidé všechno uklidí, opraví, zaplatí, ale kdykoliv to může udeřit zase. Velké finanční skupiny, tzv. zajišťovny, které proti rizikům kryjí zase pojišťovny, a fakticky tak určují pravidla a ceny, měly podle informací Práva své agenty přímo v terénu. Dívali se.

Na podzim totiž zajišťovny rozhodnou, jak v Evropě dál s pojištěním proti vodě. V tichosti se uvažuje i o případné spoluúčasti daňových poplatníků na riziku pojišťoven.

Není vyloučeno, že budou tlačit na vlády, aby ze státních rozpočtů přispívaly do garančních fondů, společných s pojišťovnami, na krytí škod z velké vody. V zákulisí se o tom mluvilo již po bleskových povodních v roce 2010.

„Budeme se modlit, aby to neudeřilo potřetí, ale neodejdeme,“ utrousí Beránková a sleduje sekeru v rukou souseda, který přisekává kroutící se dveře.

Stejně tak rodiče Natálky z Ouholic. Věci mají vyložené na základové desce pro dům. Chtěli zděný, festovní. Pozemek koupili nedávno. Nevěřili, že se voda vrátí. Hypotéku ale nedostali. Postaví si tedy asi znovu skromnou dřevostavbu. Zůstanou.

Mokré peklo v Hoříně.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

Foto: Jindřich Ginter, Právo

„Vypláchlo nás to v 2002, ale jinak, co jsem tady padesát let, tak záplavy nepamatuji. Můj otec v roce 1946 na zahradě jezdil na neckách, ale do domu to nevrazilo, až teď a hned dvakrát,“ dodává bezmála osmdesátiletá sousedka.

Smůlu v Ouholicích mají „jen“ rodina Natálky, dům staré paní a bytovka. Trčí v  prohlubni. Ve zbytku obce lidé žijí všedním životem. Typický obraz pro mnohé vesnice. V Hoříně to zasáhlo celé ulice.

Stařičká, ale udržovaná stříkačka dobrovolných hasičů na Mělnicku pomáhá ne jen vystříkat věci a vnitřek domu od bláta, ale spolehlivě slouží i k brodění po nomrálně nesjízdných, zaplavených silnicích.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

Foto: Jindřich Ginter, Právo

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků