Opozice Mináře zklamala. Neslyšel jsem žádný plán, říká

Ale tady nešlo o žádný deadline s tím, že pokud to den předem doručíte, tak je to v pořádku, a pokud o den později, tak je to pozdě. Nešlo přece o to, že to představí do konkrétního termínu, ale o to, že je zhruba rok před volbami dobré vědět, co uděláte.

S jednotlivými lídry jsem se potkal osobně a ptal jsem se jich, jak složí vládu bez Babiše, protože ta čísla nevycházejí. Ani já, ani veřejnost neslyšíme nic jiného než to, že pravděpodobně vzniknou koalice. To je fajn, ale nestačí to. Aby to stačilo, tak se musí povést těmto stranám oslovit jiné voliče. Ať jde o voliče vládních stran, nebo mobilizovat nevoliče. Neslyšel jsem jediný plán, jak to udělat. A když jsem já sám řekl, že tu nevidím žádnou snahu a udělám to sám, tak jediná odpověď, které se mi dostalo od opozičních stran, byla, že to nejde, že to nedokážu. Všimněte si, že jediný, kdo se k mému oznámení doposud nevyjádřil, byl premiér Andrej Babiš. Proč asi?

Nezlobte se, ale cítím z toho absolutní rezignaci na to ty voliče oslovit. A zda si tedy opoziční strany myslí, že to není možné, tak to pro ně asi evidentně není možné. Já myslím, že základní předpoklad pro to, jak je oslovit, je přemýšlet nad tím, proč ho (Babiše) volí, co vlastně potřebují.

Ano, přemýšlel jsem nad tím hodně. Nejenomže jsem se také bavil se stovkami lidí, jak z voličů opozice, tak z voličů stávajících stran, kteří mi popisují, proč ho volí. Nepodávají to tak, že jsou úplně zamilovaní, naopak říkají, že vědí o jeho kauzách, štve je to, ale nevidí alternativu. Jelikož je pro ně část opozičních stran zdiskreditovaná, tak začali volit Babiše, a jiná zase říká, že nemá pocit kompetence, že by to ty strany dokázaly řídit. Pro ně je ta silná zpráva „dáme zemi do pořádku“, a můžeme si o panu Babišovi myslet, co chceme, ale on ten dojem v lidech vzbuzuje.

A pokud ho nemají jinde, a jsou tu skoro vyjádření, která z nich dělají hlupáky, tak se jim nemůže nikdo divit, že nepřeběhnou jen tak k opozici. Neslyšel jsem žádný plán. Už v lednu jsme přitom opoziční lídry pozvali na pódium, a je dohledatelné, že se otázce vyhnuli.

Především noví lidé v politice, důvěryhodné osobnosti, které mají za sebou úspěch v mnoha sférách, osobnosti, ať jde o byznys, neziskový sektor, nebo akademickou či státní sféru, zemědělství. Nikoli úzce zaměřená strana lidí, která stále oslovuje pouze ten samý elektorát, ale pestrá paleta lidí s velkou energií a pozitivní vizí, která lidi strhne a řekne jim, že je čas to změnit.

V tom, jak moc to bude s lidmi v kontaktu, a jak to lidi zapojí. Vnímám, že se situace změnila. Myslím, že to bylo dříve tak, že byla politika vnímaná jako svinstvo, zkrátka něco, do čeho se nebudeme pouštět. Nyní situace ale došla tak daleko, že dramaticky roste počet lidí, kteří říkají třeba: „Mám toho dost. Nedovedu si vybrat mezi opozicí a už mě nebaví jenom kafrat. Něčeho jsem dosáhl v byznysu a teď chci něco, co mi dává smysl, kde můžu pozitivně přispět.“

Právě tím, že to nemůže být o jednom člověku, ale pestrém složení lidí, kteří dovedou nabídnou pozitivní vizi. Nemůže to být žádný Antibabiš, musí to být: „Pan Babiš? Kdo to je?“ To bude někde vpravo dole pod čarou. Ano, je to součást téhle blbé situace, oligarchizace téhle země, všichni to vidíme, rozpad státu, totální chaos... Ale na tom se přece nemůžeme zastavit a nadávat jenom na Babiše. Potřebujeme lidi, kteří ukážou kompetenci, že jsou schopní dát tuhle zemi do pořádku.

Ano, budu. A ztráty důvěryhodnosti se neobávám ze dvou důvodů. Říkali jsme, že do politiky nepůjde Milion chvilek, a ten nejde. Přiznávám, že ani já jsem nechtěl do politiky. Myslel jsem, že to stávající strany zvládnou, a sám nebudu muset kvůli tomu měnit svoje plány. Nebyl jsem si ani jistý tím, že na to mám. Jsem mladý, vím to.

Změnilo se to, že jsem důkladně poznal, jak ty strany fungují, vidím jejich limity. A vidím, že to přece není o mně, který to tady mám spasit, ale těch stovkách a tisících lidí, kteří si chtějí vyhrnout rukávy a chtějí to změnit. Takže moje role není to spasit, ale propojit tyhle lidi, dát jim prostor a udělat z toho celospolečenské hnutí.

Věděl jsem, že něco chystá, ale nevěděl jsem co. Měl za sebou nějaký úspěch s Prahou sobě a říkal jsem si, že stojí za to, aby tu šanci dostal.

Jeden z důvodů, proč jsme s tím šli na veřejnost (a zde se omlouvám opozičním stranám, že jsme s tím přišli týden před volbami, kdyby to bylo na mě, tak bych počkal po volbách), bylo to, že to někdo pustil do médií ve zkreslené podobě. V zásadě to vypadalo, že se spojuje jenom Minář s Čižinským a něco udělají. To je úplně špatná interpretace. Potkávám se s desítkami lidí, kteří jsou velmi zajímaví, a ano, jeden z nich je pan Čižinský, ale pokud má něco vzniknout, tak to nebude ani Milion chvilek, ani 3000 statečných, ale něco úplně něco nového, kde bude pan Čižinský jeden z mnoha lidí, kteří by se tam angažovali.

Prozatím je představovat nebudu.

(úsměv) Nebudu spekulovat o žádných jménech, potvrzovat ani vyvracet. Čas na představení lidí i té vize přijde. My s tou nabídkou potom vyjdeme a budeme chtít lidi oslovit.

V pravý čas.

Samozřejmě že někdo z opozice může jít případně radši s Babišem než se mnou, to nedokážu nyní ovlivnit. Myslím si, že zdravá konkurence nikomu neuškodí. Pokud tu bude více dobrých nabídek, tím líp pro tuhle zemi. V žádném případě nechci přímo dělat konkurenci opozičním stranám. Ten projekt musí být postavený tak, aby mohl oslovit právě nové voliče, které opozice oslovit nedokáže.

Hnutí ANO je strana jednoho muže. Nedovedu si představit hnutí ANO bez Andreje Babiše. Nedovedu si to představit... Takže je tohle úplně vyloučená varianta.

Ale samozřejmě, že jsme se o tom bavili, a byla to klíčová věc v rozhodování. Bez toho, že by za tím moje nejbližší rodina, a především moje paní, stála a věřila mi, že to má smysl, tak bych do toho nikdy nešel. Několik měsíců jsem to rozhodnutí intenzivně zvažoval, zvažoval jsem, zda správně čtu tu situaci i to, jestli je prostor pro řešení, jestli nebudu sám, jestli na tom mám odvahu, jestli to vydržím... Všechny ty věci jsem zvažoval, ale nakonec jsem dospěl k tomu, že ano.

Myslím, že by bylo velkohubé říkat, že vím, že mě to nijak nepoznamená. Myslím, že jdu do něčeho, co je strašně náročné, a co si nedovedu možná tak úplně představit, a vím o tom, že bude tvrdé. Ale zároveň znám sám sebe dost dobře na to, abych věděl, že jsem velmi odolný. A bez toho, že bych si prošel tou obrovskou školou Milionu chvilek, a tlakem na těch náměstích, tak bych toho určitě nebyl schopen. Na druhou stranu asi víte, jak velká vlna kritiky se strhla, když jsem to oznámil. Pro mě osobně je tohle ale tak o dvě úrovně jinde. Když byly demonstrace, tak tam byla pro mě ta zodpovědnost mnohem větší.

(smích) Zatím je to skutečně tak, že si to užívám. Mám víc času na spaní, než jsem měl tehdy, a vidím, jak pozitivní energii to všude generuje. Dobíjí mě to. Takže si to užívám. Vím, že přijdou podrazy, lži a hnusné kampaně, které na mě budou tahat všechnu špínu světa, a dělat ze mě největšího grázla, který tady všechny zradil, a teď chce tuhle zemi prodat sudeťákům a kdesi cosi. To se všechno bude objevovat. Ale upřímně mě to nezastaví. Nebudu říkat, že mě to nezajímá, ale nezastaví.

Ano. Nejsem žádný snílek ani idealista. Pokud chcete něco změnit, vyhrát volby, tak to stojí pěkný prachy, to je jasné. Ale já jsem zjistil jednu věc – ve chvíli, kdy je tu někdo, kdo dokáže vzbudit naději, formulovat silnou vizi a vygenerovat společenskou vlnu, tak o peníze nebude nouze. Je spousta malých i větších dárců, kteří čekají na to, až někdo přijde s něčím, co jim dá naději, že se to změní. A díky Milionu chvilek mám zkušenost, že i velké částky jde získat od mnoha malých dárců, kteří chtějí přispět.

Samozřejmě! Nebudu dělat ramena, že vybíráme po stovkách milionů na kampaň. Osobně bych si přál, aby se nám podařilo docílit nějakého rozumného poměru. Myšleno, že půlka budou menší dárci a ta druhá větší. Když máte ale větší dárce, tak si musíte setsakramentsky vybírat, aby to byli čistí lidé, aby to nebyli žádní polomafiáni, kteří někoho ovlivňují a chtějí získávat vliv.

Naprosto to chápou. Rozumějí mým pohnutkám i tomu, co mě k tomu dovedlo. A stejně tak tomu, že jsem se rozhodl převzít politickou odpovědnost.

Ne, my to podporujeme různě v regionech, ale myslím, že je tam 95% shoda, že ty lidi chtějí zůstat u toho, co dělají, protože to vnímají jako mimořádně důležité. V jistém slova smyslu i důležitější než další politická strana, která může, a nemusí uspět.

To by bylo skvělé. A pokud by se jednoho dne stalo to, čemu věřím, ale zároveň je to vabank, a sice, že by nové hnutí uspělo a bylo v politice, tak si myslím, že bude mít na nás nejpřísnější metr (původní Milion chvilek). Bude chtít ukázat, že je skutečně nezávislé. Zkrátka budeme pod drobnohledem. A přesně to je to, co si přeju, aby se stalo.