Článek
Tradiční výtkou vůči úřadujícímu předsedovi ČSSD je absence myšlenkové originality a snaha vyřešit rozpory tak, že se hledá způsob, jak uspokojit každou ze stran konfliktu. Po rozhovorech o vládě se ale ukazuje, že nejde o prostředky, jež Gross v zoufalství nasazuje jako východisko z krize. Je načase hovořit o stylu, kterým nový premiér promyšleně postupuje.
Pohled na novou vládu svědčí o tom, že se Gross snaží používat poučky z bojového umění aikido: neklást odpor soupeřově síle, ale docílit, aby jeho síla pronikla do prázdna a aby se obrátila proti němu samotnému.
Nemá dost vzdělání a zkušeností, aby sám určoval obsah činnosti své vlády? Pak se obklopí poradci, které nebude tajit, protože nejsou ani podezřelými existencemi, ani málo známými osobami - jak to bylo u předchozích premiérů.
Není kovaný v ekonomice, a přitom ví, že malá národohospodářská odbornost se právem vyčítala Špidlově vládě? Pak povolá na místo vicepremiéra pro ekonomiku uznávaného odborníka, který je navíc nestraníkem, a do čela svých ekonomických poradců dá národohospodářského experta z vlastních stranických řad.
Nebojí se přiznat své slabé stránky, o nichž všichni beztak dobře vědí - například v zahraničněpolitické sféře. Ví totiž, že konečné rozhodování - k němuž všichni odborníci kolem mohou přispívat, mohou diskutovat, mohou naléhat, ale to je tak jediné, co mohou dělat, protože poslední slovo má manažer týmu - je pouze na něm.
Zdroj radosti z tohoto faktu Grosse viditelně nabíjí a pomáhá mu předvádět pozoruhodné výkony. Příkladem byla situace po vystoupeních několika poslanců na sobotním ÚVV ČSSD, z nichž čišely nezvládnuté emoce, které pak u Josefa Hojdara dosahovaly horních příček pozapomenuté Wagnerovy stupnice - podle někdejšího soc. demokrata, který proslul vypjatými projevy na hranici hysterie.
Grossovi předchůdci zvládali takové situace po svém. Miloš Zeman čerpal sílu zpravidla ve výhrůžném tónu a tvrdých odsudcích vůči rebelantům. Vladimír Špidla ve většině případů dělal, že výpady kritiků neslyší. Gross v sobotu přistoupil k řečnickému pultíku rozesmátý od ucha k uchu, jako kdyby ho čekal bůhvíjak příjemný požitek.
Lehkým tónem shodil připomínky adrenalinem překypujících spolustraníků a pohovořil o vládních matériích v lidové rovině, což korunoval výkřikem Prdlajs! Přitom ale s úsměvem na rtech sdělil členům ÚVV, že se na nějaké premiérování klidně vykašle, když ho nepodpoří dostatečně drtivou většinou. Pak všichni - až na nezlomného Ivana Davida, který je v opozici už teď, ač uvnitř strany - hlasovali pro vládu.
Nevím, jak by pojmenovali odborníci rys, v němž se Gross pronikavě liší jak od Zemana, tak od Špidly, kteří si naopak jsou v této věci podobni. Jak expremiér-prognostik, tak expremiér-historik vyzařují totiž zvláštní pole, které způsobuje, že být v jejich blízkosti a komunikovat s nimi je vždy těžká práce. Jako kdybyste stáli u zdroje mimořádně silného pole, které tlumí všechny cizí aktivity šířením vlastního ega.
Gross je jiný. Autoři žánru fantasy by ho jistě popsali jako energetického upíra: vysává jiné, aby mohl existovat. Přitom to dělá zvesela a ani vysávaní se zpravidla nebrání - naopak mají pocit hladce plynoucí debaty a uspokojivé seberealizace.
Nový premiér logisticky připravil své další kroky s precizností, která převyšuje dosavadní snahy bývalých premiérů, jimž patrně vadila v manažerském přístupu k vládnutí zbytnělá osobnost. Logistika se definuje jako organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny všechny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích. To je, zdá se, připraveno. Počkáme tedy na chování finálního zákazníka.
PRÁVO 2. srpna