Článek
Že po vraždě přijde kromě kritiky z úst světových politiků i hrozba krvavé odplaty na izraelských civilistech, ví každý, kdo si o izraelsko-palestinském konfliktu v poslední době přečetl aspoň jeden novinový článek. Ještě lépe to samozřejmě ví Šaron. Skutečnost, že tak spektakulární akci přesto nařídil, proto může mít dvě vysvětlení. Buďto se po teroristickém útoku v Ašdodu nechal unést emocemi a rozhodl se udržet prestiž svou i své země doslova navzdory očekávatelným mrtvolám z řad svých spoluobčanů. Anebo zvýšené riziko dalšího teroru vidí jen jako nutnou daň za vyšší bezpečnost v dlouhodobější perspektivě.
Šaron a další jestřáb z jeho strany a vlády Ehud Olmert od podzimu prosazují jednostranné odpoutání od Palestinců, velmi zhruba shrnuté do poučení: "Nechcete-li jednat o míru, stáhneme se z vašich území, a vy si pak dělejte, co chcete. Shánějte si práci, kde chcete - jen běda, jestli i po skončení okupace budete útočit na naši zemi!"
V praxi do tohoto konceptu zapadá stavba bezpečnostní bariéry mezi židovským státem a západním břehem Jordánu, a především Šaronův plán stáhnout prakticky všechny vojáky a osadníky z pásma Gazy.
Záměr, nad nímž by teoreticky mělo zaplesat srdce každého propalestinského aktivisty a především Palestinců samotných, má ale řadu otazníků. Nad těmi krčí obočí nejen izraelský bezpečnostní establishment, ale i palestinská samospráva, Egypt, Jordánsko a USA - ti všichni se obávají, že odejdou-li z Gazy izraelské síly, palestinská police a tajné služby tam nedokážou čelit rozmachu protiizraelských i protivládních organizací, zejména stále populárnějšího Hamásu. Život v okupaci se tak pro obyvatele Gazy může velmi rychle změnit ve vřavu občanské války, která může ohrozit nejen Izrael, ale i okolní arabské státy.
Šaron patrně počítá, že likvidace vůdců Hamásu - a Jásín bezpochyby nebyl posledním - toto riziko sníží. A izraelský komentátor Ze"ev Schiff včera přidal další aspekt: bude-li v době izraelského odchodu z Gazy Hamás v troskách, nebude si moci (podobně jako libanonský Hizballáh před čtyřmi roky roky, podotýkám já) na tomto vývoji dělat zásluhy.
Svou roli bezesporu hrají i vnitropolitické ohledy. Šaronův plán odejít z Gazy narážel na "automatickou" kritiku z úst levicových politiků hovořících o premiérově licoměrnosti, především ale vyvolal hluboký rozkol v pravicovém táboře včetně bloku Likud, v jehož čele Šaron stojí. Politik označovaný v arabském světě za "masového vraha" a doma za "buldozer" začal uznávat neudržitelnost současného stavu, kdy židovský stát okupuje rozsáhlá území, za což navíc platí bezpečností, ale i demografickou hrozbou.
Zároveň si ale Šaron zahrává s hrozbou zmíněného chaosu po vyklizení Gazy a rozezlil i radikální nacionalisty, pro něž jsou tamní židovské osady jen zhmotněním "nároku" Izraele na toto území. I tomuto táboru může být určen včerejšek: Šaron z Gazy neutíká ve strachu z teroru, ale kvůli odpovědnosti za svou zemi, přičemž teroristy likviduje pro jistotu už předem.
Tyto kalkulace ale mohou bezezbytku vyjít jen za předpokladu, že se nenaplní žádné z velkých ale. Zabití Jásína může být další ranou pro oficiální palestinské vedení, jež sice izraelští mluvčí standardně označují za zdroj všeho zla, v praxi ale stále představuje proud, který je pro židovský stát přijatelnější než islamističtí, nacionalističtí a komunističtí teroristé. Palestinský premiér Kurája se (pravda, zatím bez valnějších výsledků) snaží extremisty zkrotit. Nyní ale bude čelit legitimní otázce opozičních vůdců: "To chcete, abychom složili zbraně, když nám Izraelci zabíjejí nejen ženy a děti, ale už i chromého a slepého vůdce?"
Izraelci navíc mají na regionální poměry nezvyklou možnost vybírat si své představitele ve volbách. Dosud je sice nechával zcela klidným fakt, že Šaron nesplnil nic ze svých tři roky starých slibů, s nimiž drtivě zvítězil ve volbách - totiž že zemi vrátí bezpečnost. Premiér byl dokonce loni zvolen znovu, k čemuž samozřejmě přispěla bezzubost levicové opozice, působící spíš jako diskusní klub intelektuálů než důvěryhodná alternativa k Šaronově koalici.
Rozpoutá-li ale včerejší událost ještě krvavější konflikt, než byl ten dosavadní, může nakonec celá ta hra vabank znamenat smrt i pro Šarona sevřeného mezi dva kameny. V tomto případě samozřejmě smrt jen politickou.
PRÁVO 23. března