"Navštívili jsme 19 policejních útvarů a viděli 110 cel. Tady máme výhrady zejména k tomu, že není sjednocená procedura o poučování o právech a povinnostech zadržených, je třeba vyjasnit právní režim, připoutání agresivní osoby k pevnému předmětu, doplnit některá ustanovení v zákonu o policii a sladit je s trestním řádem. Všechny výhrady jsme uvedli ve zprávě, kterou jsme kompetentním lidem poslali," uvedl ombudsman Otakar Motejl.

V ústavech sociální péče (ÚSP) si skupina vedená Filipem Glocmanem z úřadu ombudsmana vybrala zatím jednodušší typy zařízení, ale bude v prohlídkách a kontrolách pokračovat celý rok. Navštíví všechny typy ústavů, tedy i ty, kde by mohla být klecová lůžka. [celá zpráva] Při prohlídkách se nepodařilo zjistit žádné zásadní porušení lidských práv a dotazovaní obyvatelé také o ničem takovém nemluvili.

Přesto mají lidé z úřadu ombudsmana pocit, že by si některé předpisy a řády v ústavech zasloužily změnu, která by byla ku prospěchu klientů, kterým mnohdy nezbývá nic jiného, než tyto předpisy, pocházející ještě z dob hluboké totality, respektovat. Přitom je zřejmé, že ve státních zařízeních je o něco horší péče o obyvatele, než v komunitních diakonických zařízeních, kde je více ošetřovatelů na jednoho klienta, než ve státních zařízeních.

Preferují jednolůžkové pokoje

"ÚSP by měly podle našeho doporučení například opustit od zdravotnického pojetí ústavní péče, v rámci rekonstrukcí by měly zavádět jednolůžkové pokoje kvůli soukromí lidí, zavádět individuální plány, navyšovat počet pracovníků zařízení, pracovat na systému odústavnění zařízení. Je sice pravda, že každý klient je v tomto zařízení dobrovolně a může ho opustit, a mnoho z nich nemá kam jít," dodal Motejl.

Podle něj by bylo vhodné, aby ústavy měly pro postižené tolik pracovníků, aby tito lidé mohli za pomoci ošetřovatelů odcházet ven i mimo ústav a cítili se svobodní. Toto je často možné v diakonických typech, kde jsou zhruba dva pracovníci na postiženého, zatím co ve státních je někde až 6 postižených na jednoho zaměstnance.