Pokud se včas začne s nápravou, nic nemusí být ztraceno a porucha nemusí být vážnou překážkou pro to, aby dítě dosáhlo co nejvyššího vzdělání.

To, že máte doma např. dyslektika, se zjistí zpravidla na konci první třídy, kdy by mělo dítě plynule číst. Pokud tomu tak není, je nutná diagnóza z pedagogicko psychologické poradny.

"Diagnóza je začátek, po ní začíná doslova mravenčí práce všech, dítěte, rodičů i školy, nestačí dát nálepku dyslektik" a nestarat se," upozorňuje Iva Strnadová z katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

V poradnách nebo dyscentrech by se pak rodiče měli dozvědět praktické rady jak se učit s dyslektikem, seznámí se s dalšími rodiči podobně "postižených" dětí. Hlavním heslem práce s dyslektikem je trpělivost. Podle stupně poruchy je nutné zvolit přístup k dítěti. Může docházet do poradny nebo pedagog dochází za dětmi do školy.

Někde fungují tzv. D-kluby. Jejich činnost spočívá v tom, že např. na český jazyk se děti s poruchou sejdou v jedné třídě se speciálně proškoleným učitelem. Pokud je dys porucha hlubší, může být dítě zařazeno do speciální třídy. Dále existují i školy pro děti s poruchami učení.

Jak dítěti a sobě pomoci poruchy učení zvládat, kde hledat podporu a další tipy a rady včetně praktických webových adres přinášíme v Právu v úterý v mimořádné příloze "Jak pomoci dítěti s poruchou učení" na straně 8.