Na ÚS se obrátil otec dvou dětí ve věku 12 a 8 let. Před pěti lety je soudy svěřily do péče matky a otec se s nimi mohl vídat každý druhý víkend. Pak se ale otec přestěhoval za bývalou rodinou do Brna a požádal, aby mohl děti vídat častěji i ve všedních dnech. Jenže soud mu vzkázal, že není důvod ke změně zažitého režimu. Otec se poté obrátil na ÚS.

Senát se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou upozornil, že justice na případ nazírala v obrácené perspektivě, tedy místo posuzování, zda je silný důvod proti rozšíření styku, řešila, zda existuje důležitý důvod pro rozšíření. ÚS v rozhodnutí, v němž vyšel otcově stížnosti vstříc, zdůraznil, že soudy dostatečně nezkoumaly, zda by změna byla v zájmu dětí, jak by prakticky ovlivnila jejich každodennost, vztah s otcem a další vývoj.

Možnost být s oběma rodiči je v zájmu dítěte

„Provozní režim pracovního týdne je odlišný od víkendových či prázdninových dní a často přispívá k prohloubení vztahu a posílení vazby rodiče a dítěte, pokud spolu mohou trávit nejen volné dny, ale zažívat také rutinu všedních dní spjatou s většími i menšími povinnostmi, starostmi i radostmi a vůbec aktivitami odlišnými od průběhu volných dní,“ konstatovala Šimáčková.

Myslete na děti, zastal se Ústavní soud otce, který neumožnil styk syna s prarodiči

„V řízení o úpravu styku rodiče s dítětem je třeba obecně vycházet z premisy, že být spolu znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života a v nejlepším zájmu dítěte zpravidla je péče a výchova ze strany obou rodičů. Důvodem pro nerozšíření styku s druhým rodičem nemůže být samotný nesouhlas rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, ani obecný poukaz na nevhodnost změny zažitého a fungujícího režimu styku,“ dodali soudci.