Čeština funguje, jazykový zákon nepotřebujeme, tvrdí jazykovědec Oliva

Zároveň Oliva uznává, že užívání češtiny je nyní v zákonech roztříštěno a chybí ucelený přehled.

„Český jazyk v praxi plně a bezchybně funguje jako dorozumívací prostředek kulturně a vůbec civilizačně rozvinutého národa a jeho národního státu a v tomto fungování není nijak ohrožen,” tvrdí Oliva.

Pozastavil se nad formulacemi v preambuli, kde je uvedeno, že „český jazyk je nejdůležitějším znakem svébytnosti českého národa, nejvzácnější hodnotou jeho kulturního dědictví a výrazem suverenity České republiky i všeobecným dorozumívacím prostředkem jejích občanů, který zabezpečuje jejich svobodu a rovnost v důstojnosti a právech na území České republiky”.

„Jak je třeba čeština výrazem suverenity ČR, jak je zárukou svobody, důstojnosti a rovnosti před zákonem? Za protektorátu a za vlády jedné strany, v době sovětské okupace jsme snad nemluvili česky? Byli si disidenti a stranické kádry před zákonem rovni?” položil si otázky po smyslu podobných tvrzení.

Jazykovědec nicméně uznává, že podobný návrh by mohl mít opodstatnění, pokud by vedl k zpřehlednění stávajících úprav užívání češtiny.

„Současná legislativní úprava užívání českého jazyka není šťastná v tom, že předpisy, které zažitou praxi tohoto užívání formálně kodifikují, jsou roztříštěny po mnoha normách,” připomněl Oliva, který rovněž naznačil, co by takováto úprava mohla podle jeho názoru například obsahovat.

Zmínil například povinnost veřejného sektoru, zdravotnických služeb a případně dalších institucí zajistit, aby s nimi občané mohli komunikovat srozumitelnou češtinou. Tuto podmínku by stanovil nejen pro osobní styk, ale též pro tiskoviny a jinak šířené texty.

Jazykový zákon by mohl podle Olivy stanovit i minimální úroveň znalostí češtiny nezbytnou pro udělení občanství a umí si rovněž představit, že určitá jazyková instituce (např. Ústav pro jazyk český AV ČR) by byla zodpovědná za vydávání závazných základních pravidel českého pravopisu, výslovnosti a gramatiky, která by byla závazná nejen pro školní výuku českého jazyka, ale i pro užívání v úředním styku veřejného sektoru, případně v médiích veřejné služby či celoplošných stanicích.

Veškeré návrhy by podle Olivy musely nejdříve projít obsáhlou diskusí, a jak zdůraznil, nedomnívá se, že by český jazyk jazykový zákon naléhavě potřeboval.

„Čeština plní své jazykové role velmi dobře, a jak známo, co funguje, nemá se opravovat,” připomněl jazykovědec.