Jsou podle vás Piráti stále jednotní?

Já si myslím, že ano. Teď jsem viděl analýzu hlasování Poslanecké sněmovny. Ačkoliv máme ve většině případů volné hlasování, tak v klubu panuje konsenzus.

Nerozděluje teď vaši stranu volba kandidátů do europarlamentu, která proběhne v sobotu?

Ne… Některá témata polarizují společnost, promítá se to v médiích, také ve veřejné diskusi i politice a promítá se to i do dílčích střetů ve straně. Někdy to holt zajiskří. Podstatné je, co piráti chtějí reprezentovat.

Jste si jistý, že ať bude na kandidátku Pirátů zvolen kdokoli, bude prosazovat proevropskou politiku?

Kandidáti tam půjdou s programem Pirátů a bude to tým. Jejich pořadí nakonec není relevantní. My počítáme se ziskem 20 procent ve volbách.

Můj apel je, aby si po volbách ti kandidáti uvědomili, že je jedno, že jeden skončil první a další až třetí, že tam jdou plnit pirátský program. A myslím si, že tohle v naší straně funguje. Táhneme za jeden provaz. Je to vidět ve Sněmovně i v Praze. Za deset let jsme neměli žádný rozkol, který by stranu rozkýval.

Podpoříte někoho z oznámených kandidátů na lídra?

Mám své preference, ale bylo by nefér je sdělovat. Z pozice předsedy se snažím spíš novým lidem v Pirátské straně říci, podle jakých hodnot si myslím, že by měli lídra vybírat. Pořadí budou volit všichni členové Pirátů. Podle mne by lídrem měl být kandidát, který pro stranu pracoval, který má výsledky. Pro mne je důležité, aby celý tým fungoval, abychom vybudovali propojení, které ostatní strany nemají, tedy propojení mezi členy Evropského parlamentu a domácí politickou scénou.

Tuším správně, že taková kritéria by splňoval poslanec a místopředseda Mikuláš Peksa, který chce být lídr kandidátky?

Mikuláš bydlel a pracoval v Německu, dlouhodobě ho zajímá evropská politika. Už při vstupu do Pirátské strany v roce 2013 se zajímal o evropskou legislativu. Mezi kandidáty je i Markéta Gregorová, která byla zvolená šéfkou Evropské Pirátské strany, nebo lidé, kteří se zabývali zahraniční politikou a zahraničním právem. Lídr bude mít větší mediální exponovanost, může vést vyjednávání, pokud se na tom dohodneme v povolební strategii, ale nepřísluší mu žádné extra výhody oproti ostatním kandidátům. Takže mi jde spíš o konzistenci týmu. Ale rozhodování je na všech členech Pirátů. Svoboda se rozhodnout je svoboda se rozhodnout klidně i špatně.

Dosud seděla v europarlamentu jediná pirátská poslankyně Julia Reda ve frakci Zelených a Evropské svobodné aliance. Myslíte, že by vaši europoslanci směřovali přirozeně tam?

Nemyslím. O každých volbách se říká, že jsou to ty rozhodující volby. Skromně se domnívám, že jestli se to o nějakých volbách z pohledu EU má říkat, tak o těchto. Jde do nich obrovská vlna populistů, nacionalistů, kteří tam jdou s destruktivním úmyslem. A na druhou stranu jdou do voleb strany liberální. Může dojít k výraznému přemapování dosavadních frakcí.

Například ANO do frakce ALDE, tedy evropských liberálů, nezapadá. ALDE by byla pro nás přirozená cílová skupina. Ale jsou tam zástupci hnutí ANO, což pro nás kvůli synergii domácí a evropské politiky není žádoucí parta.

Podmínkou tedy je, že v jedné frakci s hnutím ANO nebudete?

Povolební strategie se bude teprve schvalovat. Ale podle mého názoru s ANO být v jedné frakci nemůžeme. Řešíme otázky čerpání dotací v EU, česká a evropská politika se prolíná v klíčových věcech.

Před rokem jste řekl, že v příštích volbách chcete porazit hnutí ANO. Zatím se vám to podařilo jen v komunálních volbách v Praze…

Stane se to už teď. Andrej Babiš kvůli rozkročení, které předvádí – že dokáže získávat i voliče SPD nekonzistentní rétorikou ve věci mezinárodních smluv a budoucnosti Evropy –, není pro voliče čitelný. Řekl už tolik protichůdných věcí, že jeho PR tým pro volby do Evropy nevysoustruží jasné poselství. My máme jasný postoj, bude to boj o budoucnost Evropy ve smyslu zachování toho, na co jsme zvyklí.

Počítáte s tím, že v Evropském parlamentu posílí euroskeptici?

Já jsem připravený udělat všechno pro to, aby neposílili. Nenávistná rétorika těch stran nepřináší nic dobrého. Ta událost v Gdaňsku (vražda primátora na pódiu) je důsledek toho, co takové strany představují.

To je hlavní téma, které chcete v Evropě řešit?

Lidé by si měli vážit toho, co máme. Že když jedete za hranice, můžete zavolat příbuzným za stejné ceny, jako byste seděli někde v Česku na zahradě. Při cestování nemusíte ukazovat pas, máte garance u zboží. Bojujeme o zachování takových věcí. Ale je to i vzdělávání. Jestli je nějaký projekt úspěšný, tak vzdělávací program Erasmus. Cestování dává studentovi velký náskok v přípravě na život. Důležitá je pro nás i otázka společné obrany. Nyní naše bezpečnost záleží na panu Erdoganovi, jak se v Turecku rozhodne řešit uprchlickou vlnu. To není dobré.

Chcete vytvořit společnou evropskou armádu?

Hovořili jsme o tom už před volbami do Sněmovny. Je to vize, která se asi neposune tak rychle. Vytvořit bychom chtěli také společný digitální prostor. V rámci Unie podnikají firmy, jako je Google a Facebook. Zisky generují podle počtu uživatelů. Mělo by se stanovit, že v rámci Unie budou tyto firmy zdaněny a peníze potom přerozděleny jednotlivým zemím, kde se byznys odehrává. Chtěli bychom také vyřešit daňové ráje. Státy by si také neměly vzájemně konkurovat nižšími sazbami daní, aby se tam papírově přesouvala sídla firem. To stabilitě euroregionu nepřidává.

Co říkáte na kauzu Huawei a ZTE? K nim každý stát Unie také přistupuje jinak…

To by Evropa mohla řešit společně. Jedna z cest je otevřený hardware. Že by měl něco jako rodný list, který garantuje certifikaci výroby. Že tam nejsou žádná zadní vrátka. Například Facebook si nechává své nejdůležitější komponenty vyrábět na zakázku, aby bylo jasné, že mu nikdo nebere data.

Takže když to řeknu zjednodušeně, podle vás by obavy kybernetických úřadů rozptýlilo, pokud by bylo jasno, z čeho se skládá hardware výrobků, které nám firmy dodávají?

A aby to bylo garantované. To je podobné například u medu. U dovezeného medu se dělají rozbory jeho původu, aby v něm nebyly přidané cukry a sirupy.

A podle vás by rozbor technologie Huawei stačil? Samy součástky třeba nebudou problematické. Jde o data, která díky své technologii Huawei získá a může předat čínské vládě…

Odborník to pozná. Ale jediný přístroj, který je bezpečný, je ten, který není nikam
připojený a máte ho vypnutý v kapse.

Když jste kandidovali do Sněmovny, čekali od vás voliči především dvě věci: zavedení digitalizace a legalizaci konopí. Ve Sněmovně jste připravili zákon, který by umožnil elektronickou komunikaci s úřady. Návrh podporují strany napříč spektrem. Na co se tedy čeká teď?

Iniciativa práva na digitální službu je kruciální. Vznikla pod výborem pro veřejnou správu a regionální rozbor, kterému předsedám. Jádro zákona, který zavádí právo na digitální službu, napsal pan František Korbel ve spolupráci s ICT unií i odborníky politických stran a radou vlády pro informační služby. Vůči legislativě je ze strany ministerstev míra odporu, protože to znamená práci navíc. Ale má to podporu premiéra Babiše i zmocněnce Dzurilly. Předložíme to v prvním čtvrtletí vládě.

Další minimálně rok bude trvat, než to projde legislativním procesem…

Ve Sněmovně by to váznout nemělo, panuje na tom shoda zástupců klubů politických stran.

Kolik to bude stát?

Máme analýzu dopadů. Zastřešující zákon počítá s dopady v řádech desítek milionů, to není drahá věc. Ale pokud byste k tomu přidala, že potřebujete upravit všechny systémy ministerstev, aby dokázaly sdílet data, tak už se bavíme o miliardě a více. Ale to jsou náklady, které jsou v revoluci digitalizace adekvátní.

Co se legalizace konopí týče, tam už velkou podporu ostatních stran nemáte. Kritizovaným bodem zákona například je, že by umožnil darovat 30 gramů konopí…

Legislativa má oporu v kanadském modelu. Odmítám ukřičené reakce lidí, kteří si myslí, že mají patent na tuto problematiku. My jsme spolupracovali s odborníky z oblasti léčebného konopí, ale i s bývalým koordinátorem drogové politiky Vobořilem. Zákon se týká 800 tisíc lidí. To jsou lidé, kteří využívají konopí jinak než tak, že si zapálí jointa.

Dovolit darování konopí je logické. V aglomeracích si každý člověk nemůže dovolit mít doma pěstební skříň. Když si chce někdo dělat mastičku, jejíž výroba v Česku není legální, tak co udělá? Sjede si za babičkou nebo kamarádem, který má chatu, a od něj konopí dostane. Náš zákon to řeší. Je to cesta, jak omezit černý trh. Pod normou jsou podepsaní poslanci i z jiných stran. Debata nad tím proběhla a čekám, kdy se zákon pustí do Sněmovny.

Dovedu si představit ale i pěstování konopí na základě registrace. Nerad používám v souvislosti s konopím termín legalizace. Legalizovaný je tabák nebo alkohol. Tohle je regulace samopěstování konopí pro osobní potřebu.

Norma povoluje pěstování asi pěti rostlin…

Ano, ty když sklidíte, tak z nich je zhruba 1250 gramů sušiny. Po odborné stránce je to adekvátní množství.

Proč jste se nevydali přijatelnější cestou a neumožnili pěstovat konopí pouze pacientům, kterým konopí prokazatelně pomáhá?

Zákon o léčebném konopí přece máme. Nedostupnost konopí v lékárnách je zásadní problém nefunkčnosti současného systému. Stát nedokázal objednat pěstitele. Pojišťovny konopí nehradí, ceny pro pacienty jsou nereálné. Pacienti musí na černý trh a musí si konopí obstarat jinak.

Konopí pro ně v lékárnách dostupné nebylo, nedalo se sehnat, a když už, tak ne za rozumnou cenu. My ale řešíme jiný fenomén. V častých případech pacienti shánějí konopnou mast. Z vlastní zkušenosti vím, že ty přípravky s konopím, které se prodávají, jsou nefunkční. Opravdová konopná mast, na kterou náš zákon myslí, je dnes zakázaná.

Celý rozhovor najdete ve víkendovém vydání deníku Právo.