Článek
Pojišťovna viníka nehody rozporovala, zda byla doba, po niž si poškozený motorista pronajímal vozidlo, přiměřená. Celkové náklady na pronájem vozu byly 32 200 Kč, přičemž pojišťovna muži proplatila pouze něco přes čtyři tisíce korun.
Zatímco prvoinstanční soud mužův nárok z větší části uznal, odvolací soud muži přiznal pouze část sumy.
„Vyšel přitom z toho, že náhradní vozidlo bylo poškozeným účelně využíváno pouze po dobu devíti dnů, tedy do chvíle, kdy mu bylo emailem sděleno, že (poškozené) vozidlo opravováno nebude,” popsal ÚS. Pojišťovna muži 30 dnů po nehodě vyplatila plnění za zničené vozidlo 230 000 korun.
S tímto výkladem se ovšem neztotožnil Ústavní soud. Podle něj je třeba se v souvislosti s poskytnutím náhradního vozidla zamyslet nad tím, jaký je jeho účel.
Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života
„Lze mít v zásadě za to, že podstatou náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému, či totálnímu, poškození jeho vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život jako před dopravní nehodou,” uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.
Nejvyšší soud by podle ÚS měl sjednotit judikaturu. „Podle Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by škodě nedošlo. Není tak důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený,” zdůraznil soud a připomněl, že ne každý motorista si v případě zničení vozu může obratem koupit nové vozidlo. „Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života,” připomněl Lichovník.
„Premisa odvolacího soudu by v podstatě mohla platit pouze v případě, že by soud zjišťoval majetkové poměry poškozeného a usoudil, že tento si může dovolit pořídit nové vozidlo, aniž by čekal na výplatu jistiny,” uzavřel ÚS.
Případ se vrátí Krajskému soudu v Ostravě.