Článek
„Johnny na náš absint narazil kdysi při natáčení. A když potom v Praze točil film Z pekla, vzpomněl si, že mu chutnal, a chtěl si ho koupit. Pozval mě, a tak jsme spolu popili a podělili se o tabák. On si pak objednal pár beden pro sebe, své přátele, zpěváka Marilyna Mansona a spisovatele Huntera S. Thompsona, i pro otce své tehdejší ženy Vanessy Paradise,“ vzpomíná Kyle.
Dnes jeho firma ročně potřebuje k výrobě absintu a bylinných likérů 12 500 litrů lihu. „Teď zvyšujeme na 15 500 litrů a chceme vyrábět i echinaceové kapky,“ vypráví Kyle česky, než mě odvede do kuchyně, aby mi ukázal spisy, ze kterých čerpá vědomosti i inspiraci: Mattioliho herbář z 16. století, Domácího lékaře vydaného v Praze v roce 1853, o půl století mladší Učebnici pro drogisty podle Vojtěcha Panenky či herbář od starořeckého lékárníka Dioscorida v oxfordském vydání z roku 1934.
O chvíli později stojíme na poli, kde pěstuje pelyněk a echinaceu. Ochutnáváme její květy a mě za chvíli brní na rtech i patře.
„Puškvorec máme u řeky a taky pěstujeme kosatec, fenykl. Vodu bereme ze studny. Jsme na evropském rozvodí a voda tady je totálně měkká, protože než steče z hřebene, nestihne nasáknout žádné minerály. Nepotřebujeme žádná změkčovadla, je to opravdu živá voda jako od Vinzenze Priessnitze. Jen líh kupujeme,“ dodává Kyle a hrdě podotýká, že na nic nikdy nepotřeboval žádný úvěr nebo dotaci.
U Lobkowicze v pravý čas
To, že jednou bude mít destilérku, by ho před lety, když v USA dokončoval studia urbanismu a ekologické a environmentální psychologie, nenapadlo. K zelené víle, jak se absintu přezdívá, a Jeseníkům, které mu učarovaly, se dostal klikatým řízením osudu, jak to často v životě bývá.
„Když jsem vystudoval, stal jsem se členem mírových sborů. Ty kdysi zakládal prezident J. F. Kennedy, aby nějak zaměstnal lidi, kteří nechtěli narukovat do války ve Vietnamu, a neprotestovali mu doma,“ líčí mi s pobaveným úsměvem.
Dobrovolníci sborů ve světě radí v různých oborech, od vzdělávání po životní prostředí, a Kyle si zvolil, že pojede pomáhat do Česka. Zpočátku na dva roky zakotvil v Ostravě, na Jesenicko poprvé přijel díky přítelkyni.
„Připadalo mi to jako skanzen, ty babičky se šátky a chlapi v hospodě, kteří dělali s kamenem a měli velké mozolnaté ruce. Pak jsme šli na procházku, byl krásný slunečný den, šlo vidět Praděd i Obří skály, celé údolí. Stál jsem tam a říkal jsem si, že to je to nejpěknější místo. Moji předkové byli Vikingové a ty hory, lesy, louky a prameny ve mně probudily nějaké původní instinkty. Tady je všechno, hned jsem si to tu zamiloval,“ poznamenává Kyle.
Jesenickému kraji už zůstal věrný, ačkoliv ještě střídal práce a chvílemi pobýval v USA a pak v Praze, kde náhodou jen pár hodin před ukončením konkurzu zazvonil na dveře nadace Williama Lobkowicze. „Matka mi totiž poslala fax, že se tento potomek českého šlechtického rodu narozený u nás v Bostonu vrátil do Česka, protože se jim v restitucích vrací majetek, takže by mohl shánět lidi,“ vysvětluje Kyle.
„Byl pátek odpoledne a oni si mysleli, že si dělám legraci. Tři měsíce nemohli nikoho najít a najednou před nimi stál Američan, který tuto zemi zná, umí česky, má zkušenosti s propagací a rozvojem a ptá se na práci. Hned mě vzali,“ vypráví výrobce likérů.
Tragický čin partnera rozhodl
Přišel rok 1997 a ničivé povodně na Moravě. „Volali mi z mírových sborů. Ptali se mě, jestli někde nechci v rámci své odbornosti pomoci. Práce v nadaci a pivovaru u Lobkowicze už byla taková usedlá, a tak jsem kývl. Nabídli mi znovu Ostravu, ale tu jsem nechtěl. Opava už vypadala lépe, Krnov taky. Pak řekli Jeseník a já na to, ano, do Jeseníku. A potom už jsem si zařizoval trvalý pobyt a živnostenský list.“
K absintu ho přivedlo náhodné setkání s krajanem na večírku v Praze. Američan obchodoval s českým sklem a Kyle si s ním plácl, že se tady stane jeho obchodním zástupcem. „Pracoval jsem tři dny a vydělal jsem si to, co ostatní za měsíc. Ale po čase jsem si řekl, že by to chtělo něco svého. Sedl jsem si k počítači a do vyhledávače jsem anglicky zadal: české sklo. A vyhledávač mi tehdy z nějakého důvodu odpověděl odkazem na absint.“
Další osudové setkání přišlo záhy. „Narazil jsem na chlapíka z Delawaru, který sbíral etikety z lahví od rumu. Měl i jednu na rum od Martina Šebora z Rumburku. Poslal mi ji s tím, že ten chlap prý dělá dobré přírodní věci.“ Kyle se se Šeborem spojil a stal se jeho prodejcem. Po čase ho Šebor začal přesvědčovat, aby polovinu firmy koupil.
„Já to zprvu odmítal, ale potom jsem to přijal. Ve čtvrtek jsme podepisovali dokumenty a v neděli večer spáchal Martin sebevraždu,“ popisuje Kyle a dodává, že jeho společník měl zjevně všechno naplánované, protože svůj podíl převedl na rodinu. Šok se mísil s nutností rozhodnout se, co bude dál. Nakonec od společníkovy ženy koupil i zbytek firmy.
Dnes se jeho absint prodává v Česku i v zahraničí a dál si ho zřejmě kupují i Johnny Depp s Marilynem Mansonem, ale zprostředkovaně. „Jeden distributor z Berlína mi taky říkal, že náš výběrový absint musí zajistit každý organizátor koncertu pro kapelu Rammstein,“ doplnil Kyle.