Pokud se službami nejsou spokojeni, umějí trvat při platbě za oběd či večeři na vrácení drobných od číšníka, a to do poslední koruny.

Ve svém výzkumu zaměřeném na dávání spropitného to zjistila Barbora Krausová z Provozně-ekonomické fakulty brněnské Mendelovy univerzity. „Mimo jiné z něj vyplývá, že jen pouhopouhá dvě procenta české populace zcela odmítají platit spropitné. Zdůvodněním je obvykle to, že vrchní i kuchař mají přece svoji řádnou mzdu,“ řekla Krausová.

Dýško jen za odměnu

Když zhruba před deseti lety uspořádala agentura Median průzkum zaměřený na dávání spropitného, zjistila, že spropitné tehdy dávaly v restauracích zhruba dvě třetiny Čechů. Dnes je již situace jiná. Dýško nedává ze zásady jen několik jednotlivců. Drtivá většina lidí bere za společenský standard, že nechá vrchnímu drobné za milou obsluhu a chutné jídlo.

Zhruba polovina lidí z bezmála 500 účastníků průzkumu Krausové sdělila, že platí dýško odpovídající pěti až deseti procentům celkově hrazené částky. Další čtvrtina dotázaných dává spropitné ve výši okolo 15 procent. Tři procenta lidí při platbě za oběd částku nadsadí o pětinu, aby tak tímto způsobem poděkovala vrchnímu, kuchaři i majiteli podniku za posezení. Pokud je ale polévka studená, maso nedopečené, obsluha otrávená a stoly špinavé, lidé si nechají vrátit za útratu do poslední koruny. Dýško se dává za dobré služby, ne automaticky.

Například Američané platí dýško mezi 15 a 20 procenty. V některých státech, například v Itálii, ve Francii, ale i v Británii, může být automaticky zahrnuto už v účtence za večeři. Obvykle jde o přirážku deset procent. V severských zemích se ale na spropitné moc nehraje.

„Největším překvapením pro mě bylo, že mnozí lidé do dotazníku uvedli, že pokud by pro obsluhu nenechali pár drobných, cítili by se špatně. Další šok byl, že chuť, tedy kvalita jídla, je až třetí položkou, kterou při dávání spropitného hodnotíme. V první řadě chceme milého číšníka a hezké prostředí. A jsme hodně na hygienu,“ uvedla Krausová. Vytvořila soupis 25 kritérií, podle nichž se lidé rozhodovali, zda spropitné dají či nikoli. Čistota skončila na šestém místě, což je poměrně vysoko, tedy pouhé dvě příčky za zpracováním pokrmu.

Čas šetřílků skončil

Nadále tedy podle ní platí, že šikovný číšník dělá hospodě tržbu více než kdokoli jiný. Co se týká jídla, Češi dýška příliš nedávají v prodejnách s rychlým občerstvením nebo v jídelnách. Na druhé straně platí oněch deset procent i v luxusních podnicích, kde jde útrata do tisíců.

„Myslím, že už jsme ve světě ztratili pověst šetřílků, kteří si sice zajdou na jídlo, ale hledají levné pokrmy a spropitné nedávají. Deset procent navíc se dává i v Rakousku, kde jsou ale kvalitní služby v restauratérství naprosto běžnou věcí,“ řekl cestovatel Tomáš Hájek.

Podle něj není spropitné ve výši dvaceti procent ve světě příliš obvyklé. „Pokud jsem opravdu z podniku nadšený, například ve Vietnamu, tak spropitné dám kolem deseti procent a přijdu si na nějakou dobrotu ještě jednou. Pro restauraci je to mnohem výhodnější,“ dodal.