Příští rok zůstanou jako prioritní středně příjmové Bosna a Hercegovina, Gruzie, Moldavsko, ale také Zambie, Etiopie a Kambodža, které patří k nejchudším. Na tamní programy spolupráce půjde z celkové sumy téměř 400 miliónů korun.

Uvádí to zpráva ministerstva zahraničí, kterou poslalo členům vlády k připomínkám a Právo mělo možnost se s ní seznámit. Předseda sněmovního zahraničního výboru Lubomír Zaorálek (ČSSD) řekl, že už jako ministr zahraničí o navyšování pomoci neúspěšně usiloval. „Místo navýšení rozvojové pomoci jsme horko těžko uhráli remízu,“ podotkl.

Nemůžeme se starat o celý svět, je to otázka priorit Lubomír Zaorálek

„Bylo to neprosaditelné, protože se dostáváte do konfliktu s dalšími prioritami. Náš argument, že rozvojová pomoc má i jiný významný dopad, třeba zvýšení prestiže ČR, šly stranou,“ dodal Zaorálek.

„Při výběru zemí se bere v úvahu zejména celková úroveň vzájemných dvoustranných vztahů,“ vysvětlila mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová.

„Udržitelnost a dopady rozvojových aktivit, zájem či připravenost těchto států vytvářet vzájemné partnerství pro rozvoj a dělba práce s dalšími dárci,“ dodala Michaela Lagronová.

Soláry pro Palestince

Podle Zaorálka není na výběr zemí mustr. „Nemůžeme se starat o celý svět, je to otázka priorit. Proto se pomoc posílá do vybraných zemí a prověřujeme, zda je tam pomoc efektivní. Faktem je, že ze zemí, kde již máme nějaké závazky, není jednoduché odejít, protože se může stát, že ty projekty zhavarují,“ uvedl.

MZV chce zapojit do rozvojové spolupráce i soukromý sektor. Rozvojové země žádají pomoc především s vytvářením pracovních míst a investice do ekonomiky.
Příkladem je podle Zaorálka již budování solárních elektráren na palestinských územích.

„Fungovaly spolehlivě, tak se začal z toho dělat byznys. Rozvojová pomoc se tam přetavila na podnikatelské projekty. To je ideální strategie, která by se mohla využít i v jiných zemích,“ soudí Zaorálek, podle kterého by se pomoc Palestincům snižovat neměla.

Plán MZV na příští rok ale počítá s útlumem rozvojové pomoci v této zemi, kde ČR podporovala vedle elektrifikace také rozvoj zemědělství a zajištění vody. Podle Lagronové se těžiště spolupráce s Palestinci a Kosovem, kde se také plánuje útlum, přesouvá do jiných forem, o které ČR i obě země stojí, zejména v ekonomické oblasti. Palestinci v roce 2019 získají 3,5 miliónu a Kosovo o milión méně.

Největší část rozvojové pomoci rozdělí Česká rozvojová agentura. Přes ní projde 520 miliónů korun formou veřejných zakázek, dotací, peněžních darů a rozpočtových opatření.

Zatímco podle zprávy MZV dotační programy pro nestátní neziskové organizace, kraje, obce a vysoké školy se proti letošku sníží, víc peněz půjde na posílení soukromého sektoru a častěji budou vyjíždět do partnerských zemí pomáhat čeští experti. Na stipendia pro vysokoškolské studenty je určeno 125,5 miliónu korun.

Celkově čtyři miliardy

Součástí plánu, který zajišťuje MZV, je i humanitární pomoc za 230 miliónů. Podpora je určena zemím a lidem, kteří jsou postiženi přírodní katastrofou nebo ozbrojeným konfliktem. Podle ministerstva je to příspěvek k předcházení migrační krizi.

OSNEU se podle Lagronové shodují, že „finanční prostředky z veřejných rozpočtů nejsou dostatečné na pokrytí rozvojových potřeb současného světa“.

Česko se v OSN zavázalo do roku 2030 poskytnout ve všech formách rozvojové pomoci 0,33 procenta hrubého domácího důchodu. Nyní je to ani ne polovina. Spolu s dalšími formami rozvojové a humanitární pomoci, například jako součást pomoci Sýrii, se český příspěvek pohybuje kolem čtyř miliard korun ročně. Podle dřívějšího odhadu Českého fóra pro rozvojovou spolupráci by ČR měla dávat až 12 miliard korun.

Ze 14 států EU, které mají stejný limit jako Česko (0,33 procenta HDP), ho neplní ani jeden. Z ostatních států jsou na tom nejlépe Švédsko, Lucembursko, Dánsko či Nizozemsko, které již plní i vyšší limit, který je 0,7 procenta pro staré členské státy EU.

Zaorálek nevidí příliš šancí na to, že by ČR svůj závazek splnila. „Peněz není nikdy dost. Je to vždycky otázka celospolečenské dohody. Když jdu na VŠE, tak mi tam řeknou, že je to trapné a nedůstojné, jak málo dáváme. Jsou ale prostředí, kde mají lidé pocit, že tato pomoc nemá smysl,“ podotkl Zaorálek.