Vláda v demisi chce rozšířit zahraniční mise, ale nemá podporu ve Sněmovně. Co to pro armádu znamená?

Je to komplikace, čím dřív to armáda bude vědět, tím líp, protože naši vojáci v misích nejsou sami. Např. v Iráku se v srpnu partneři, kteří tam velí, budou ptát: Kde jsou Češi, už tu měli být.

Vzniká nová vláda, která počítá s podporou komunistů. Ti mají v programu odchod z NATO, je to pro armádu bezpečnostní riziko?

Dnes není jiná alternativa než být součástí NATO. Je nutné se ptát: To se budeme bránit sami? Jako starý generál říkám, to nejde. Máme jednu přezbrojenou a jednu nepřezbrojenou brigádu a to je vše. Je naprosto zbytečné o tom diskutovat.

Je dobré o tom diskutovat, když jsou tady politické síly, které říkají, že se bez NATO obejdeme, a je případné se zeptat velitele armády, co by to pro nás znamenalo? Dokázali bychom se sami ubránit?

Nedokázali. Kolik myslíte, že ty dvě brigády dokážou vydržet z hlediska munice a zásobování? Půl roku. Byla by to naprosto fatální záležitost. Naše obrana je postavena na koaliční bázi, a to nás dělá společně silnými. Pokud bychom byli sami, museli bychom mít úplně jinou armádu – větší, dražší...

Proto se i mluvilo o návratu základní vojenské povinnosti. Co říkáte, že to zapadlo?

Jsem rád, že se stále hovoří o povinnosti lidí k obraně státu. Máme kurzy tzv. POKOS, tedy Příprava občanů ke státu, kde se lidé mohou dozvědět, co je třeba dělat v krizi. Ale nemluvím o tom, že by měli občané napochodovat do kasáren. To je překonané. Technicky a kapacitně na to armáda nemá. Nemá kasárna pro deset tisíc branců, kteří by každý rok přišli. Cestu vidím v aktivní záloze. Dnes ti záložáci jsou skoro profesionálové, jsou vystrojení a vycvičení. Dám ruku do ohně, že na své úkoly jsou připraveni. Již jich máme dva a půl tisíce, v koncepci počítáme s pěti tisíci, ale myslím, že v budoucnosti jich může být 10 tisíc a budou velice platnou pomocí pro profesionální armádu.

Zhoršila se bezpečnostní situace ve světě. Jaké jsou pro Česko největší hrozby?

Nemůžeme hovořit, že se zhoršila bezpečnostní situace samotné České republiky. Jsme obklopeni státy Evropské unie a Aliance a k vnějšímu perimetru rizikových zemí máme zaplať pánbůh daleko. Za touto hranicí se ale bezpečnost zhoršila. Řeč je o Rusku a jeho ambicích v Pobaltí, válce na východě Ukrajiny, o anexi Krymu. Také jde o konflikty v Afghánistánu, Sýrii, ale i v Africe, kde máme např. v Mali vojáky. A o problémy migrace. Svět určitě není bezpečnější.

Když naši spojenci zaútočili po chemickém útoku na Sýrii, někteří politici mluvili o tom, že to může vyprovokovat válku. Byli jsme blízko konfliktu?

Vojenský zásah je až nejzazší řešení, a proto myslím, že pro úder měli spojenci dostatek argumentů. Ten úder byl navíc jen na objekty spojené s kapacitami režimu ve vztahu k chemickým zbraním a související prostory, a protože byl dopředu vyslán signál, tak nebyly žádné lidské škody.

Dává vám z vojenského hlediska útok, který se napřed ohlásí, smysl?

Ano. Šlo o varovný prst, že nebudeme tolerovat překročení jistých mezí.

Hned po tom útoku se sešlo vedení ministerstva obrany. Co jste řešili?

Máme vojáky na Golanských výšinách, lidi na ambasádě v Damašku. Tak jsme řešili případnou pomoc při jejich evakuaci, zda jsou připravené letouny, kdyby k tomu dala vláda pokyn.

V některých státech Evropy zavládla v posledních měsících až rusofobie. Nakolik se podle vás Rusko připravuje na nějaký konflikt?

Nemyslím si, že se připravuje na válečný konflikt, ale měli bychom jeho vojenské schopnosti sledovat. Mrzí mě, jak jsou teď všichni překvapení, ale změny v Rusku začaly už kolem roku 2005. Myslíte, že vyvinete, vyrobíte za dva roky nové vrtulníky nebo rakety? Proto byla protivzdušná obrana v Sýrii proti střelám spojenců částečně úspěšná. Ruska se není třeba bát, ale měli bychom sledovat jeho vývoj a jeho zámysly. Nemám tolik obavy z klasického vojenského zásahu, ale z různých forem jeho hybridních hrozeb.

Aliance má misi v Pobaltí, z toho vyplývá, že tu z Ruska vojenské obavy jsou.

Určitě tam nikdo nejede na cvičení. Angažovanost Ruska na Krymu, Ukrajině i v Sýrii je velká. Je to reakce na jeho schopnosti. Chceme tím demonstrovat, že alianční země a jednotky mají schopnosti komunikovat a podporovat se navzájem. Je to pouze kámen v mozaice, kdybyste srovnal lidi a techniku na obou stranách, tak se nedopočítáte. Rusko má v západním okruhu okolo 80 tisíc vojáků a ty tam mít nebudeme. (V pobaltských zemích a v Polsku je už rok okolo čtyř tisíc aliančních vojáků. Česko tam od července pošle 290 vojáků – pozn. red.)

Politici v posledních letech otočili a začali do armády lít víc peněz. Je reálné navýšit za několik let obranný rozpočet na dvojnásobek, jak nyní slibují?

Nemyslím, že by to chtěli jen politici, ale chtějí to občané. To je pro mě dobrý signál, že lidé chtějí jinou armádu a nechtějí, aby vojáci měli stále stará děla nebo staré obrněné transportéry. Aby jich bylo tak málo. A politici jsou přece jejich mluvčími. Jestli to dokážeme hned vstřebat, je otázka, ale určitě si to obrana republiky zasluhuje. Pokud budeme chtít přezbrojit hranickou brigádu novými BVP, tak budeme potřebovat přes padesát miliard. Věcně s tolika penězi nebude mít resort problém, otázka je, jestli je celý systém administrativně a legislativně bude umět zúřadovat.

Je málo lidí?

Nejen to, ale pohybují se v určitém prostředí. Vezměte si příklad s neprůstřelnými přilbami, které nutně potřebujeme pro vojáky v Afghánistánu. Od ledna jsme trnuli, jestli se někteří dodavatelé neodvolají k antimonopolnímu úřadu nebo k ministerstvu. Naštěstí se nikdo neodvolal. Ale dříve se to stávalo.

Mne na tom vždy mrzelo, že dodavatelé nebrali vždy v potaz, že je to pro vojáky, kterým to může zachránit život, a klidně ve své řevnivosti podávají účelové námitky i ve věcech týkajících se obrany naší země.

Má armáda dost sil, aby připravila pro ministerstvo jednoznačné požadavky na nákup?

Určitě. Teď jsme dokončili specifikace na vrtulníky.

Ten nákup už jednou neslavně skončil. Jak jste nesli, že ministryně Šlechtová celý generální štáb školila, že neumí jasně říci, co požaduje, a místo toho píše sci-fi?

Vyjádřil jsem se k tomu jen jednou na velitelském shromáždění, že to science fiction není. Jsem rád, že to pak už paní ministryně nekomentovala a našla se shoda.

Já jsem to vnímal jako kritiku, že vojáci chtějí, aby vrtulník uměl všechno.

Tak to není, jde pouze o modularitu. Nejde o to, aby tam bylo vše pořád, ale o to, aby vrtulník měl potřebné schopnosti, aby vojáci měli možnost pod ten vrtulník zavěsit kanón, řízené nebo neřízené střely.

A ustoupili jste v něčem?

Myslím, že se nám paní ministryni podařilo vysvětlit, proč to chceme.

Velké nákupy ale v posledních letech vázly. Nakolik to vojákům komplikuje život?

Nesmí to komplikovat. Voják musí vždy přemýšlet o tom, co udělá, když nebude dodržen termín, a jak starou techniku udrží v chodu. Je to jednoduché. Když dojde ke konfliktu, tak do konfliktu vyrazí dělostřelectvo, které máme.

Co budete dělat, až na konci června odejdete z armády?

Určitě bych chtěl dál sledovat bezpečnostní politiku. Na úplné bouchnutí dveřmi jsem ještě mladý.

Do důchodu ještě nepůjdete?

Ne. Výraz důchod úplně nesnáším.

Máte nabídku jít někam do státní správy?

Zatím jsem o něčem konkrétním nemluvil.

A zbrojaři vás nelanaří?

Ne. Tomu se vyhýbám. Nevím, jak bych zdůvodnil, kdyby mě někdo vyfotil, jak si dávám s nějakým zbrojařem kafe. Mám svou stavovskou čest. Po 30. červnu ale uvidím, jaké nabídky přijdou. Ničemu se dopředu nebráním.