Článek
Senátoři napadli především podmínku tří procent hlasů ve sněmovních volbách pro dosažení nároku na stálý státní příspěvek. „Zavedené politické strany čerpají značnou část svých finančních prostředků nepokrytě od státu, zatímco ty, které mají být jejich vyzyvateli, ve státním financování výrazně zaostávají,“ napsali do svého návrhu senátoři.
Soudci v čele s Radovanem Suchánkem ale upozornili, že jistá míra nerovnosti menších či neparlamentních stran se stranami parlamentními existuje v každém systému. Zdůraznili, že například loňské parlamentní volby ukázaly, že i nové strany se dokáží v systému prosadit. „Do Sněmovny se kvalifikoval nejvyšší počet politických stran od vzniku České republiky, tři z těchto devíti politických stran nebyly ve Sněmovně zastoupeny, přes 60 procent mandátů získaly strany, které nebyly přes sněmovními volbami v roce 2013 ve Sněmovně zastoupeny a co je nejdůležitější, tyto posledně definované politické strany před deseti lety vůbec neexistovaly,“ konstatovali soudci.
Omezení půjček a darů je legitimní
Senátoři napadali i podmínky, aby půjčky pro strany poskytovaly jen banky a další peněžní instituce, nikoliv třeba členové stran. Soud se na podnět senátorů zabýval také limitem na finanční dary stranám a pravidly pro financování politických institutů stran. Ani v těchto námitkách jim soudci nedali zapravdu. Neústavní podle pléna například není to, že zákon povoluje jedné osobě podpořit stranu v jednom kalendářním roce maximální částkou tři milióny korun.
Soudci přesto připustili, že by se zákonodárci mohli zabývat změnou zákona. „Ačkoli se zatím nenaplnily obavy z tzv. kartelizace stran, měl by se zákonodárce vážně zabývat otázkou, zda není vhodné stávající model modifikovat tak, aby kupříkladu podmínil vznik nároku na státní příspěvek prokázáním určité schopnosti dané politické strany získat část finančních prostředků od svých členů či sympatizantů,“ navrhli soudci.
Soudci ve svém rozhodování nebyli jednotní, s různými námitkami proti schválenému rozhodnutí vystoupilo šest soudců.