Po úterním verdiktu bude tedy i nadále platit, že v myslivecké stráži nemohou být členové myslivecké jednoty, kteří byli odsouzeni za jakýkoliv úmyslný trestný čin, i když to třeba bylo už dávno. Roli přitom nehraje ani případné zahlazení trestu. Ústavní soud uznal, že podmínka je sice přísná, ale ne nepřiměřená.

Nejvyšší správní soud, který stížnost na nepřiměřenou tvrdost zákona podal, vycházel z konkrétní stížnosti, kdy o členství v myslivecké stráži žádal člověk, který byl v roce 1976 souzen a odsouzen za rozkrádání majetku v tehdejším socialistickém vlastnictví.

Na základě tohoto případu se správní soud obrátil na ústavní soudce s návrhem na zrušení části zákona, který považoval za příliš tvrdý a vymezení bezúhonnosti neúměrně široké.

Myslivecká stráž
Může požadovat od lovců předložení zbrojního průkazu, průkazu zbraně, loveckého lístku nebo povolenky k lovu. Může v honitbě zastavovat auta a kontrolovat, zda nepřevážejí upytlačenou zvěř, a může také zadržet člověka, kterého přistihne při neoprávněném lovu nebo se zakázanou výzbrojí. Člen myslivecké stráže má také pravomoc usmrtit toulavého psa.

„Nelze opomenout, že myslivecká stráž je při výkonu veřejné moci oprávněna užívat zbraň, jakkoli není používána jako donucovací prostředek vůči lidem, a svá oprávnění vykonává samostatně bez přímých kontrolních mechanismů," uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.

Podle ÚS je podmínka bezúhonnosti pro výkon určité funkce či veřejné služby standardním nástrojem, který sleduje legitimní cíl, a v tomto případě nejde o nepřiměřenou či protiústavní úpravu.