Muž usiloval o to, aby byl prozatímně upraven jeho styk se syny ve věku 2 a 14 let, který doposud probíhal na základě dohody s matkou. Soudu podal i návrh na svěření obou chlapců do své péče. S výroky obecných soudů o předběžných opatřeních však nebyl spokojen, a proto podal ústavní stížnost.

KOMENTÁŘ DNE:
Očima Saši Mitrofanova: Lidovci jako možný jazýček na vahách

Ústavní soud zjistil, že soudy vůbec nezjišťovaly názory obou chlapců, byť na tuto skutečnost si otec ve svém podání nestěžoval.

„Názor staršího nezletilého měl představovat jedno z hlavních východisek obou rozhodnutí obecných soudů,” připomněl Ústavní soud s tím, že oba obecné soudy svá rozhodnutí hájily mimo jiné tím, že „názor nezletilých nebyl znám, a tedy nebyly rozptýleny obavy z rizik, které o osobě stěžovatele uvedla matka”.

ÚS stížnost muže zamítl, neboť v průběhu řízení před obecnými soudy vyšlo najevo, že staršímu chlapci nastavený režim péče vyhovuje, přesto konstatoval, že i k dočasné úpravě styku dětí s rodiči mají soudy zjišťovat i názor nezletilého, „ jenž je s ohledem na svůj věk schopen takový názor vyjádřit”.