Nevypadá to, že by Babišova menšinová vláda uspěla při prvním pokusu získat důvěru 10. ledna. Kdy by si měl pak kabinet odhlasovat demisi? Je týden už moc dlouho?

Když demisi nic nebrání, není důvod ji odkládat. Dosavadní praxe ukazuje, že jde spíš o dny. Pokud bychom se tedy pohybovali v řádu týdne, tak by to asi nebylo nic, kvůli čemu bít na poplach.

Pak bude na tahu prezident, který přijme demisi vlády. Kdy musí pověřit nového premiéra, jímž má být opět lídr ANO Andrej Babiš?

Ve chvíli, kdy prezident přijme demisi vlády, tak ji ve stavu demise pověří výkonem funkce do jmenování nového kabinetu. Kdy vytáhne další desky s pověřením pro dalšího předsedu vlády, aby vytvořil vládu, jestli to bude za hodinu, nebo za týden, to už Ústava nepředepisuje. To je na prezidentovi.

Ústava je ohebná proto, abychom docílili dobrého řešení, nikoli aby se situace blokovala.

Nabízí se, že by prezident Zeman mohl jmenovat Babiše podruhé těsně před druhým kolem hradní volby, aby na sebe upřel pozornost. To by bylo tedy někdy před 26. lednem. Bylo by to z ústavního hlediska ještě v pořádku?

Pokud by vláda podala demisi třeba 17. ledna a týden nato prezident jmenoval premiéra číslo 2, tak asi nelze říci, že to je něco excesivního.

Premiéra ale nemusí jmenovat hned, může dotyčného pověřit jednáním o vládě, a až ji vyjedná, tak klidně premiéra jmenovat hodinu předtím, než jmenuje vládu. Nemusíte někoho jmenovat premiérem kvůli tomu, aby vládu mohl sestavovat.

Jasná lhůta je ale spjatá se jmenováním vlády. Ta bude mít 30 dní na to, aby požádala Sněmovnu o důvěru. Před jmenováním kabinetu prezident uvedl, že by chtěl premiérovi dát dost času. Kolik to může být?

Stejně jako na jmenování premiérem nemá prezident žádnou lhůtu na jmenování vlády. Řekl bych ale, že by to mělo být několik málo týdnů. Bude-li toho času potřeba víc, tak to musí vyplynout z aktuální situace, nikoli z prezidentova úradku. Prezident má konat tak, aby časové ztráty byly minimální, leda že by mu to stav politické scény znemožňoval.

U nás je základní problém v tom, že Miloš Zeman předem s předstihem týdnů avizuje, co se stane, a tím pádem vyvolává pochybnosti, nakolik hodlá naplňovat Ústavu, jak ji chce ohýbat atd. Kdyby to dělal v konkrétní situaci, kdy je třeba více času, tak nelze nic namítat.

Tedy si tím podle vás prezident škodí?

Ano, škodí nejen sobě, ale i Ústavě, protože pak vzniká dojem, že je k ničemu a ponechává příliš velké prostory. Ty tam ale jsou pro to, abychom se nedostali do patu, kdyby byla stanovena lhůta třeba 15 dní. Ústava je ohebná proto, abychom docílili dobrého řešení, nikoli aby se situace blokovala.

Jak se pozná ta mez?

Ve chvíli, kdy prezident nic nedělá dva týdny, nebo má za úkol odvolat ministra a pokouší se to tři týdny oddalovat s tím, že se třeba obrátí na Ústavní soud, jde o obstrukce. Ve chvíli, kdy je třeba tři týdny někdo nemocný, tak se to jeví v jiném světle.

Pokud se tedy něco děje, jen to trvá, protože je to složité, tak i týdny jsou únosné. Pokud je to obstrukce a zlá vůle, tak i den je neúnosný. Pokud jde o Rusnokovu vládu a napínání Ústavy, tak se Miloši Zemanovi nevytýká tolik to, že ji jmenoval, ale že ji udržoval u moci řadu týdnů a měsíců po volbách, i když nemusel.

Bylo by stejně platné, kdyby Zeman jmenoval Babiše až po druhém kole voleb a v situaci, že by křeslo na Hradě neobhájil?

Z hlediska ústavních kompetencí je prezident prezidentem až do konce (8. března) a má do té doby také reflektovat nějakou logiku ústavních a politických procesů. Pokud nechceme, aby kabinet v demisi vládl příliš dlouho, tak bychom se měli pokoušet instalovat vládu novou.

Určitě by to ale Andreje Babiše jako premiéra politicky oslabilo – ještě mě stihl jmenovat odcházející kámoš, protože nikdo jiný by mě nejmenoval. Konečné slovo by ale zase bylo na Sněmovně.