Snaha o proražení zdi hlavou může být jen záměrná. Komunista Ondráček je totiž odborník v oblasti policie a bezpečnostních sborů. I po listopadu 1989 sloužil u policie, do října roku 2011 byl vyšetřovatelem Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Následně kovaný komunista v roce 2013 obohatil českou Poslaneckou sněmovnu, a od té doby je tedy demokraticky zvolený politik.

I při své pouti Sněmovnou se snažil vyvíjet aktivitu směřující ke zlepšení podmínek policistů, jejich výbavy i platů. Komunistický politik je dokonce také držitelem bezpečnostní prověrky na stupeň přísně tajné, která se rozhodně nedává jen tak někomu. V minulém volebním období byl členem poslanecké komise pro kontrolu civilní rozvědky BIS nebo Podvýboru pro Policii České republiky, obecní policie a soukromé bezpečnostní služby. Vzděláním právník byl také člen ústavně-právního výboru.

Z výše napsaného je zřejmé, že ať někomu komunista Ondráček svým světonázorem vyhovuje, nebo v někom naopak budí odpor, nic to nemění na věci, že Ondráček je profesionál. A kdyby byl jmenovaný do nějaké odborné komise zabývající se zlepšením podmínek policie nebo opět do nějakého podvýboru zabývajícího se zákony, asi by Ondráčkovo jméno takovou pozornost nevzbudilo. Možná by se objevily hlasy zarytých komunistobijců, kteří by protestovali, ale vše by nejspíš proběhlo v relativním poklidu. Tak jako v minulém volebním období.

Jenže poslanecká komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů je něco jiného. GIBS má totiž mimo jiné dohlížet na to, že naprosté většině poctivých policistů nekazí pověst sem tam se vyskytující černá ovce. Taková, která si například vykládá rozkazy příliš horlivě nebo si léčí komplexy nebo volně zaměňuje poslání chránit a starat se o bezpečnost s možností ovládat spoluobčany, případně je nedejbůh utlačovat.

GIBS se tedy má starat o to, aby občany nemlátily mlátičky třeba pro jejich názor. Aby nikdo někoho jen tak nesemlel nebo aby se snad policista nenechal zlákat světem zločinu či spolupráce s ním. Komunista Ondráček se ale zdá spíše profesionálem od fochu, který by pro své bývalé kolegy z uniformy mohl mít příliš pochopení. Lidově řečeno: držel by basu.

Navíc jak víme, v období Palachova týdne v roce 1989 mlátil demonstranty a ještě o tom vykládal v televizním vysílání. A přiznal se, že i udeřit dívku mu nebylo zatěžko. A dodnes se neomluvil.

Osobně jsem nikdy nebyl příznivec laciného antikomunismu, který svádí všechny neduhy současnosti na doby minulé před rokem 1989. Případ Ondráček ale do této kategorie nespadá. Hodil by se třeba do čela jiné komise jako v minulosti, ale ne do komise, která nás má kontrolou GIBS chránit před policejní zvůlí. Která má dohlížet, aby policisté jen tupě neposlouchali rozkazy, věděli, kdy se má věc řešit domluvou a kdy ne.

Co se komunistů týká, ti prostě provokací zkusili, co si výměnou za případnou podporu menšinové vlády dokážou vyjednat. Neprošlo to a další pokus je plánovaný na výročí Palachova týdne, po hlasování o důvěře vládě. Doufejme, že i tentokrát poslanci ostatních stran zavzdorují, včetně hnutí ANO.