Farský: O úspěchu STAN jsem přesvědčen. Když se to nepovede, stáhnu se z politiky

Jsem o tom přesvědčen. Podobný průzkum jsme měli před posledními krajskými volbami, také jsme dostávali mezi dvěma až třemi procenty a celostátní zisk byl nakonec 9,5 procenta.

Máme nevýhodu v tom, že nás úplně ty průzkumy nezaměří. Protože jak Starostové rostou odspoda, tak naše podpora roste odspoda a sbírá v těch vesnicích a městečkách postupně. Když pak uděláte průzkum na 500 respondentech, tak těžko zachytíte ty zvláštnosti podpory volebních subjektů.

Nespoléháme na to tak, že bychom seděli s rukama založenýma v klíně a jen čekali, až ty hlasy přijdou. Denně se scházíme s lidmi v regionech, starostové a osobnosti, které máme na kandidátkách, jsou zapojeni denně v kampani, komunikují s občany ve svých obcích.

Nespoléháme na zázračný výsledek. Ale jak objíždím kraje, a za posledních 14 dní jsem objel všechny, tak vidím, že ta práce je obrovská, a setkávám se s reakcí lidí a ta je skvělá. Takže o výsledek se vůbec nebojím a v podstatě se na něj těším a věřím, že bude překvapením.

Za prvé si nepřipouštím, že by se hnutí mohlo nedostat. Nejsem zvyklý jít do soubojů, kde nevěřím v úspěch. A tady od začátku věřím.

Na druhou stranu musím říci, že mám na starosti čtyři děti, velká rodina, žena, a nemohu si dovolit nepřemýšlet o příštích krocích. Ale pořád jsem zaměstnanec Škody Auto a pořád mi těch 10 let, co jsem v politice, drží pracovní místo, takže na dlažbě neskončím. Není to tak, že by pro mě politika byla jedinou možností uživení se a zajímavé práce. Politika mě baví, ale bavilo mě to i ve Škodovce.

Určitě ano. Dal jsem si ten úkol, že dovedu Starosty do Sněmovny. Vytyčil jsem si úkol sedm procent jako povinný, 10 procent jako úspěch. Platí, že to je linie, kterou jsem si dal jako měřítko úspěchu nebo neúspěchu. Takže ano, vzal bych na sebe tu odpovědnost a přijde mi to normální.

To bude samozřejmě na ostatních lidech. Já jsem připraven tu odpovědnost převzít. Několikrát jsem to ohlásil, a když něco řeknu, tak to platí.

Jednoznačně. Hnutí STAN je demokratické hnutí, které staví společnost odspoda na těch úspěšných příbězích jednotlivců a osobností, které v regionech máme. Andrej Babiš to má úplně naopak. Ten má centrálně řízený stát, respekt k demokratickým institucím nulový, napadá policii, státní zastupitelství, napadá Senát, chce rušit obecní zastupitelstva. V podstatě tu demokracii, kterou jsme 25 budovali, dost ohrožuje. Z toho důvodu není přijatelný.

Také je absolutně nedůvěryhodný, když dokázal přísahat na zdraví svých dětí, vnoučat, a ty sliby porušoval (Babiš v roce 2013 prohlašoval „na zdraví svých dětí a vnuček“, že nebude zasahovat do práce redaktorů ve svých médiích – pozn. red). Tak jak bych mu pak vůbec mohl věřit, když bychom šli do nějaké spolupráce? A politika je primárně o důvěře. A když se někdo ukázal jako lhář, tak je to člověk, se kterým spolupracovat nebudu.

Vláda nemůže stát na půdorysu nenávisti nebo odporu k něčemu nebo někomu. Musí stát na společném konsenzu, jak se bude řídit ČR. Pak si dovedu představit, že strany, které ctí demokratické instituce, respektují naše ukotvení na západ, ať už je to EU nebo NATO, tak se dají dohromady a budou tu zemi spravovat. Nejsme v době, kdy je potřeba dělat revoluci. Je to o spravování. A pokud to má být dlouhodobé, nemůže to být ode zdi ke zdi a něco zavést, a pak zase zrušit. Neměli bychom po každých volbách hned rušit to, co ten před námi zavedl.

Stoprocentně. Já osobně bych na těch kandidátkách ani nebyl, a co jsem slyšel dost starostů v našich regionech, tak by to bylo stejné. Starostové by tím zřejmě skončili a lidovcům by to asi ani nepomohlo. Ti, kteří přinášejí hlasy a mají velkou podporu, například Vítek Rakušan, tak deklarovali, že nedokáží na takové kandidátce být. Ne snad kvůli problému s lidovci, ale kvůli dohodám. Dohody se mají dodržovat.

Pro mě by to bylo určitě jednodušší kandidovat za Liberecký kraj, v Praze je to složitější. Na druhou stranu máme dohodu, že Praha je první mezi rovnými, je to nejsilnější region ČR. Když se daří Praze, má to zásadní vliv na zbytek republiky. Rozhodli jsme se, že volební lídr bude vždy kandidovat v Praze.

Já bych to ani nějakým způsobem netlačil. Ale mě pozvala pražská kandidátka STAN, že by rádi, abych tady kandidátku vedl. To pro mě bylo rozhodující, že jsem se do toho pustil, když se za mě celá kandidátka i pražský výbor Starostů postavili a řekli, že chtějí, abych tam byl. Rád to udělám, v Praze sedm let pracuji, takže to není tak, že bych do Prahy přijel až s těmito volbami.

Máte pravdu v tom, že se to téma špatně komunikuje v jednoduchých frázích. Když někdo slíbí lidem vyšší platy, případně větší příjmy ze státního rozpočtu nebo postavení nové dálnice, tak to si představí každý. Registr smluv je složitější.

Ale řeknu vám konkrétní příklad. V posledních týdnech se začalo řešit, že v nemocnicích se podivným způsobem hospodaří s takřka 20 miliardami. A to ukázal registr smluv. Když se to dostane na světlo, tak to může pomoci kvalitě poskytované péče, dostupnosti péče, mzdám personálu. To jsou případy, kdy registr smluv pomáhá. Pomáhá i preventivně.

Možností je více. Je možné sloučit volby do jednoho dne. To, co se ve světě děje, že volby, které jsou na stejné volební období přibližně ve stejném čase, tak se budou konat v jeden den. Chtěli bychom, aby volby byly v jeden den, aby se konaly třeba v pátek od rána do pozdního večera, aby to pokrylo i ty, kteří odjíždějí na víkend nebo přijíždějí z práce. Chtěli bychom elektronické volby. A to, že v příštích jedenácti letech každý rok jsou alespoň jedny volby, si myslíme, že není úplně tak, že by to pomáhalo demokracii, ale lidé jsou tím spíše unaveni.

Je možné od některých voleb odvozovat složení dalších orgánů. Berte to jako příklad, je to námět do diskuse. Že by krajská zastupitelstva mohla volit část Senátu, který by se stal komorou regionů. Je možné ty volby propojit časově i funkčně. Ale je to spíše otázka do debaty.