Článek
Impulsem pro podání ústavní stížnosti byl pro Nejvyšší správní soud (NSS) případ nyní již čtyřiadvacetileté ženy, které byly již jako jedenáctiletému dítěti vyměřeny místní poplatky za odvoz komunálního odpadu za roky 2002, 2003 a 2006. Vzhledem k tomu, že se tehdy nepodařilo platební výměry za služby spojené s odvozem odpadků doručit její matce, byl na dívku v okamžiku její zletilosti vydán exekuční příkaz.
Na jeho základě jí byla srážena za dřívější dluhy část výplaty. Mladá žena se proti tomuto opatření u soudů bránila nejdříve neúspěšně, a tak nakonec podala kasační stížnost na NSS. Ten pak dospěl k závěru, že ustanovení, které činí děti takto odpovědné, je protiústavní a úpravu, která platila až do června roku 2012, napadl u Ústavního soudu.
Zákon se sice od té doby již změnil, ale řada mladých lidí dosud trpí důsledky jeho starého znění. Jak mimo jiné u ÚS zaznělo, zvláště těžce vyznívaly sankce či exekuce za nedoplatky u mladých lidí právě v okamžiku, kdy dosáhli plnoletosti a kdy jim část z prvních výdělků rovnou začala ukusovat exekuce, a to za něco, o čem často ani nevěděli.
Peníze zpět nedostanou
Podle navrhovatelky ústavní stížnosti Barbory Pořízkové je však málo pravděpodobné, že by nynějším nálezem ÚS mohli lidé, které špatná zákonná úprava označila za dlužníky, získat své exekučně zabavené finance zpět.
Po novelizaci zákon sice zachoval poplatkovou povinnost pro fyzické osoby s trvalým pobytem bez rozdílu věku, ovšem výslovně osvobodil od poplatku děti v ústavní péči a dalších podobných zařízeních. Právě za děti bez dobrého rodinného zázemí často jejich zákonní zástupci neplatili, proto pak končily v exekuci. Zákon také nově říká, že případný nedoplatek za nezletilého přechází na zákonného zástupce nebo opatrovníka.